V Alzheimercentru v Průhonicích tančí i lidé na vozíčku. Tanec vyvolává dobrou náladu a hezké vzpomínky

Pečovatelky během chvilky odsunuly stoly a z jídelny je najednou taneční sál. Pomalu se scházejí první klienti a klientky domova. Někteří mají chodítka či berle, další přijeli na vozíku. „Kdypak vy jste tančila valčík naposledy, Vlasti? Je to už hodně dlouho?“ ptá se jedné z klientek sociální pracovnice Lenka Škodová. „Zatančíme si spolu a vůbec nevadí, že jste na vozíčku.“

Skupinové tance v podání tanečníků a tanečnic na vozíku rozpohybovaly krev v těle hlavně sociálním pracovnicím|foto:Barbora Kvapilová,Český rozhlas

„Zásadní pro nás v centru je poskytnout klientům dostatečnou aktivizaci a aktivity, ve kterých nám covid-19 zabraňoval. Dneska připravujeme oblíbenou taneční terapii s panem Veletou, kterou pořádáme už poněkolikáté a naši klienti si ji užívají,“ říká ředitelka Alzheimer centra v Průhonicích Marta Hrdonková.

Čtěte také

Ježíškova vnoučata Regionu s Petrem Veletou roztancovala i seniory na vozíku

Choreograf a tanečník Petr Veleta se terapií tancem zabývá už 20 let. Důležitou součástí této terapii je hudba, která usnadňuje komunikaci s pacienty s Alzheimerovou chorobou. „Ti senioři mi většinou na začátku řeknou, že to nejde. A já je musím přesvědčit, že i ti, kteří jsou na vozíčku nebo s chodítkem, mohou, a že je to jednoduché. Já je nenechám upadnout,“ vysvětluje bývalý tanečník a choreograf Petr Veleta. „Nejprve začínám s jednotlivci. Doprovodím si je doprostřed, vyzvu je do tance a jemně si s nimi zatančím. A když vidím, že to jde, tak třeba přidám i na tempu.“

Co si z takových hodin pacienti zapamatují? A jak se jim takové hodiny líbí? Poslechněte si v reportáži Báry Kvapilové.