V Chanovicích můžete navštívit záchranný skanzen. Najdete v něm ukázku krásné lidové architektury

9. prosinec 2021

Jednou z expozic Vlastivědného muzea doktora Hostaše v Klatovech je záchranný skanzen lidové architektury v Chanovicích. Je součástí naučné stezky "Příroda a lesy Pošumaví", na které se nachází i krásná rozhledna. Skanzen, který zachraňuje staré lidové stavby před zbouráním, je volně přístupný po celý rok.

Socha Josefa, patrona tesařů a lidí, kteří pracují se dřevem

Záchranný skanzen vznikl po roce 1990, ale myšlenka na jeho založení existovala už mnohem dřív. „Záměr vybudovat v Pošumaví tento skanzen a zachraňovat tradiční architekturu vznikl již koncem 19. století. Tehdy v Praze probíhala výstava Království českého a část expozice se tam věnovala záchraně lidové kultury,“ vysvětluje starosta Chanovic Petr Klásek.

Tehdejší pracovníky klatovského muzea nápad zaujal, ale než se našlo vhodné místo pro vybudování skanzenu, uběhlo téměř 100 let. „Přišla první světová válka, vznik republiky, krize 30. let, protektorát, 50. léta a k tomuto záměru se pracovníci muzea vrátili až po roce 1990, kdy pan ředitel Luboš Smolík navázal na snahu svých předchůdců,“ říká starosta. V terénu tak mohly být zachráněny první objekty a přeneseny do Chanovic, tehdy, jak se říká, na zelenou louku.

A jak v praxi taková záchrana probíhá? „Jedná se opravdu o záchranu, není to o tom, že by byly vytipovávány zajímavé objekty z Plzeňského kraje. Do Chanovic jsou přenášeny stavby, které by na svém původním místě zanikly. Jako příklad můžeme uvést roubený domek z Čachrova na Šumavě. Když se tam rozšiřovala silnice, měl roubenku buldozer srovnat se zemí. A tak pracovníci muzea objekt zdokumentovali, popsali, byl rozebrán a převezen do Chanovic. Některé prvky byly pak vyrobeny nově, protože na něčem přece jen zub času způsobil nevratnou devastaci,“ popisuje Petr Klásek.

Dřevo staré půl tisíciletí

Ve skanzenu se v současné době nachází 25 větších, převážně roubených objektů A pak ještě zhruba 10 objektů menších, například smírčí kříže. „Jsou tu obytné chalupy, stodoly, kolny, špýchárky a každý z nich je svým způsobem zajímavostí. Zrovna tady stojíme u objektu z Měčína, kde je dřevo kácené na tento objekt podle dendrochronologických průzkumů prokazatelně z období kolem roku 1560. Což dokazuje, že když je dřevo ochráněné tak, aby na něj nepršelo, aby nešla vlhkost od země, dokáže přežít i takto dlouhé období,“ dodává Petr Klásek.

Na práci ve skanzenu se nepodílejí jen pracovníci muzea. „Hodně těch objektů pomáhají stavět dobrovolníci. Je to mnohdy práce o víkendech, je to o velkém nadšení. Spousta mladých lidí se naučí dělat tradičními postupy, naučí se zdít z kamene, z klasických cihel, pracovat se dřevem,“ říká starosta obce.

Se dřevem je spojena také socha, která se tyčí na začátku chanovického skanzenu. „Jedná se o sochu Josefa, patrona tesařů a lidí, kteří pracují se dřevem. A jelikož tady na Chanovicku je velká tradice tesařské práce, tak je to nejen patron skanzenu, ale i patron Chanovic,“ uzavírá povídání o skanzenu Petr Klásek.

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio