V Děčíně můžete na břehu Labe vidět nejstarší hydrologickou památku. Tak zvaný Hladový kámen

30. březen 2020

Uvidíš-li mě, zaplač. V německém originále Wenn du mich siehst, dann weine. Takový je jeden z mnoha nápisů na tak zvaném Hladovém kameni na levém břehu Labe nedaleko Tyršova mostu v Děčíně. Patří ke skutečně starobylým památkám tohoto typu ve střední Evropě, nejstarší nápis je datovaný rokem 1616. A díky tomu, že dno Labe více zakleslo, je skalisko vidět až 126 dnů v roce.

Sucho i záplavy. To obojí lidé na březích Labe zažívali. Sucha byla patrně i větší, než jaká se objevují v posledních letech. Labe se tehdy dalo přejít z jednoho břehu na druhý bez mostu. Dnes přehrady tok řeky regulují, aby voda nezahnívala, vypouštějí průtok na úrovni 40 až 50 kubíků. Před vybudováním kaskády byly dny, kdy Labem v daném místě protékalo třeba jen 10 až 15 kubíků vody. Kromě toho, že se sucho podepisovalo na úrodě, znamenalo i zastavení plavby a dovozu soli, což byly nezanedbatelné zdroje obživy.

Výšku hladiny při záplavách zase zaznamenával vodočet na skále pod zámkem, nedaleko Hladového kamene. Nejstarší značka je z roku 1595, takže i tento vodočet je jednou z nejstarších hydrologických památek. Po zásluze se Hladový kámen i skalní vodočet dočkaly pozornosti Českého hydrometeorologického ústavu. Obě památky byly naskenovány a vznikne jejich digitální 3D model.

Zejména pro Hladový kámen je to důležité, protože pokud se přece jen vybuduje vodní stupeň pod Děčínem, stabilně zvýšená hladina řeky Labe kámen před očima kolemjdoucích schová. Otázka je, jestli pak opravdu nastane čas obecného blahobytu, jak tvrdí legenda.

Nápisy každý z jiného soudku

Nejcitovanějším nápisem na Hladovém kameni je už zmíněný německý nápis „Uvidíš-li mě, zaplač.“ Řečeno dnešní terminologií, marketingově kámen už na počátku 20. století využil Franz Mayer, který si u skaliska zřídil i pivní výčep a prodával pohlednice.

Stejně marketingově, ale humorněji vyznívá český nápis z 30. let minulého století „Neplač holka, nenaříkej, když je sucho, pole stříkej.“ O ten se prý zasloužil František Sigmund, tehdejší majitel moravské firmy Sigma Lutín, což byla a dodnes je firma vyrábějící čerpadla a pumpy.

Řada nápisů byla přetesána, některé se překrývají a některé odřely lodě, které měly v těchto místech úvaziště.

Už někdy kolem roku 1911 vyzdili děčínští výklenek v říčním břehu, aby byl kámen dobře dostupný. V roce 1994 bylo pěkně upravené i jeho nejbližší okolí, a tak se dnes turista může posadit na lavičku a kochat se pohledem na pomalu ubíhající říční proud, okolní stráně nebo mohutnou siluetu děčínského zámku.

Podle ředitele děčínského muzea Vlastimila Pažourka je tak zvaných „hladových kamenů“, které se zpod labské hladiny vynořovaly jen v dobách velkého sucha, na Děčínsku víc. Prý snad až tři desítky. A pokud se podaří naplnit vizi, vyjde i publikace, která je všechny zmapuje. A zájemci si pak po jejich trase boudou moci naplánovat výlet.

Spustit audio