V Údolí ticha na Křivoklátsku se zimní sluneční paprsky zrcadlí na vodní hladině v různých odstínech

Zavede vás k němu naučná stezka Údolí ticha, která se u Kameneckého rozcestí na několik kilometrů spojí se žlutou turistickou stezkou. Cestou vás čeká horské podnebí, kamenná moře a Kamenecký potok, ve kterém se v zimě nádherně zrcadlí sluneční paprsky v různých zlatavých odstínech.

Naučná stezka Údolí ticha byla pojmenována po stejnojmenné chatové osadě, která je poměrně obtížně přístupná. Leží totiž na konci jednoho z nejtypičtějších křivoklátských údolí. Hluboké údolí se vine podél Kameneckého potoka, který stahuje vodu z oblasti kolem vrchu Velízu a vlévá se do Stroupinského potoka a dále pak do Berounky.

Za horským vzduchem do údolí

Křivoklátská údolí jsou málo známá. Jsou zaříznutá v rozlehlých lesních oblastech a nejsou tak při pohledu do krajiny vidět. Udržují si své specifické klima i přírodní charakter. Přes husté lesy totiž do údolí neproniká příliš mnoho slunce a specifické mikroklima udržují i potoky, kolem kterých údolí vznikla. Často se v údolích nachází až horské klima. V údolích je chladnější počasí než na vršcích, na které svítí sluníčko, a tomu odpovídají i druhy dřevin.

Specifický ráz dodává Údolí ticha samotný Kamenecký potok, který působí spíš jako horská bystřina. Voda teče velmi rychle a na své cestě musí zdolávat větší i menší balvany. Právě díky Kameneckému potoku v Údolí ticha paradoxně nikdy ticho nezažijete.

Aby voda z údolí neodtékala tak rychle, bylo v korytě potoka vybudováno hrazení – kamenné zátarasy, které uměle vytvářejí jezy. Jejich výška je po celé délce potoka různá, ale často dosahuje až 70 centimetrů. Šum vody je tu všudypřítomný a navíc se údolím krásně nese. Jezy vytvářejí i malé tůňky, kde se voda okysličí, zpomalí a zadrží se v krajině.

Ráj nejen pro ryby

Četné tůňky jsou rájem pro vodní život. O množství ryb svědčí i občasná přítomnost vzácného čápa černého, který tu ryby loví. Žije tu ohrožená vranka obecná a vzácnější pstruh potoční, který je sem rybáři uměle vysazován. A pokud budete mít štěstí, možná tu zahlédnete i ohroženého raka kamenáče. Voda navíc obohacuje jinak tradiční složení křivoklátských lesů o olši, která roste na mnoha místech kolem břehů potoka.

Tůňky jsou díky jezům a sklonu toku vody v různých výškových úrovních. V zimě se tak za slunného dne návštěvníkům naskýtá nádherný pohled. V čase, kdy jsou křivoklátské listnaté lesy opadané, proniká slunce skrz holé větve a zrcadlí se na hladině. Díky výškovým rozdílům hladin tůní se při pohledu na potok naskýtá pohled na vodní hladinu, která má různé plochy zlatavých odstínů.

Kamenná pole dvou různých hornin

Cesta Údolím ticha rozhodně není pohodovou procházkou po pěšince. Na mnoha místech vede mezi kořeny stromů a také přes větší balvany. A zajímavé jsou i svahy údolí. Téměř po celé jeho délce se totiž rozprostírají kamenná moře. V horní části údolí se nacházejí tvrdé a tmavé balvany buližníku. Zatímco v nižší části potok odkrývá pro Křivoklát typickou břidlici.

Těžko přístupný terén navíc dodal údolí charakter divoké přírody. V lese bylo ponecháno i množství doupných stromů, které představují vhodné obydlí a skýtají i potravu pro další druhy živočichů, kteří jsou vázáni na odumírající dřevo.