Vachrlatý
Včera jsem konstatoval, že němčina obohatila češtinu nejen slovním spojením vyletět z kůže, že také spojení dělat kyselý obličej, je to k dostání, na vlastní pěst, přitažené za vlasy, ukázat se v pravém světle, ozbrojený po zuby a mnoho dalších jsou doslovné překlady slovních spojení německých. Dnes v tématu vztahů češtiny s němčinou, který mnozí pořád ještě pokládají za, jak to říct, za citlivý, budu pokračovat. Pražský posluchač Jan Šrajer nebo možná Srajer se mě ptá na slovo vachrlatý, a toto podle mne krásné slovo je také původem německé.
Vachrlatý je nejistý, všelijaký, pochybný, vratký a jako příklad jeho užití Slovník spisovného jazyka českého uvádí citát z Gézy Včeličky: "je to se mnou vachrlaté". Říkám, že slovo vachrlatý, z něhož máme také příslovce vachrlatě, je původem německé, ale to je jediné, v čem se vědci bádající po jeho přesném původu shodnou. Václav Machek ve svém Etymologickém slovníku jazyka českého říká, že naše vachrlatý, které označuje za lidové, pochází z německého wackeling viklavý, klátivý, kolisavý, ale není si tím úplně jistý, protože za tuto informaci přidává otazník. V roce 1978 v časopise Naše řeč tento výklad odmítnul lingvista Pavel Trost a navrhuje - také nepříliš autoritativně - jinou možnost. Základem českého vachrlatý by prý mohlo být bavorsko-rakouské slovo wacheln, vát, třepetat se, houpat. Za dva roky pak týž Pavel Trost rovněž v časopise Naše řeč sám sebe opravil, svůj výklad z wacheln vzal zpátky a navrhl jinou možnost. V rakouské němčině je výraz weich, který znamená měkký, a to se lingvistovi zdálo nejbližší českému významu slova vachrlatý.
Nejnovější výklad slova, na které se ptá náš posluchač, je v etymologickém slovníku Jiřího Rejzka. Jeho autor se - tentokrát bez otazníků a slůvek jako pravděpodobně, asi, možná - vrací k názoru Václava Machka: Vachrlatý je z německého wackeling či wackling, které je od wacklen, viklat se, vrávorat. Vachrlaté je takové nejisté, pochybné, vratké jakoby vrávoravé.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
