Václavu Šmerákovi přirostla oblast mezi Vltavou a Sázavou k srdci

Čestné ocenění Blanický rytíř každoročně získávají osobnosti, které se významně zasloužily o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. Vedle oceněného Pavla Čecha a Libuše Němcové získal rozhodnutím neziskových organizací za celoživotní dílo cenu také publicista a dokumentarista Václav Šmerák.

Pochází ze staré zahradnické rodiny, která hospodařila v pražských Vršovicích. Po studiích na Filmové a televizní fakultě pražské Akademie múzických umění začal pracoval jako publicista a dokumentarista. Snaha o znovu nalezení rodinné tradice i rodinné vzpomínky ho přivedly do kraje mezi Vltavou a Sázavou. Jako scénárista tu společně s dokumentaristou Josefem Dlouhým v roce 2008 natočil první snímek o vystěhování Neveklovska, Benešovska a Sedlčanska v době 2. světové války a následně pak vznikly další dva dokumenty.

Václav Šmerák u svých publikací|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas

Snímky otevřely obrovské a tragické téma našich dějin, které do té doby vůbec nebylo důkladně zpracováno a zdokumentováno. Důvody byly dva – oblast se stále prohledávala v naději, že se po nacistech najdou různé cenné nálezy. Postižení lidé se o svém osudu často báli mluvit. Díky Václavu Šmerákovi v současnosti existuje řada publikací a filmů. Jeho samotného i další spolupracovníky ale čekala tvrdá práce.

Když se záliba spojí s povoláním

Ačkoliv je Václav Šmerák původním povoláním filmař – publicista a dokumentarista, postupně se stal také uznávaným autorem regionálních kulturně-historických publikací. Historii měl navíc vždy v oblibě a živě se o ní zajímal.

Po odvysílání filmového dokumentu a vydání první publikace Odhalení - Almanach na téma vystěhování se začali hlásit další pamětníci. Bylo nutné postupně obcházet všechny vesnice této oblasti, snažit se další pamětníky dohledat a pročítat všechny kroniky. Ze střípků vyprávění Václav Šmerák postupně poskládal mozaiku, která je svědectvím o těžkém osudu samotného středu Čech.

Z tohoto území, jehož historie sahá až do počátku 11. st., bylo v roce 1942 za účelem vybudování cvičiště SS jednotek nuceně vystěhováno původní obyvatelstvo. Celkem se jednalo o vystěhování 30.000 lidí. Aby bylo možné zajistit odborné zpracování, dokumentaci i propagaci kulturního a historického odkazu tohoto území mezi řekou Sázavou a Vltavou, Václav Šmerák založil Spolek Mezi řekami.

Jeho jméno nechybí pod žádným počinem, který spolek za 15 let své existence se svými spolupracovníky zrealizoval. Patří mezi ně třicítka projektů a desítky článků, přednášek a výstav a mnoho publikací popularizujících dějiny regionu – např. Mezi Vltavou a Sázavou, Vysoký Újezd, Sekanka, Jahodový král - Rudolf Strimpl, Hradištko, Staletí mezi Vltavou a Sázavou – Ohlédnutí II. a mnoho dalších.

Společenství odborníků, kteří uznávají stejné hodnoty

Václav Šmerák dokázal díky své osobnosti, elánu i zapálení pro regionální tematiku kolem sebe soustředit mnoho osobností. Významného spolupracovníka našel i v někdejším senátorovi a starostovi města Neveklov, Karlu Šebkovi, který pomohl zajistit pravidelné setkávání pamětníků v Senátu Parlamentu České republiky.

Na regionální úrovni spolupracoval například s archeologem Janem Víznerem a se všemi řediteli hlavních regionálních muzeí – ať už se jednalo o muzeum ve Vlašimi, v Jílovém u Prahy, v Benešově nebo v Příbrami. Podporu našel i u řady přátel i novináře a scénáristy Vladimíra Kučery z publicistického cyklu Historie.cs České televize. Společnými silami a především díky Václavu Šmerákovi se téma násilného vysídlení obyvatel samotného středu Čech dostalo do povědomí veřejnosti.

Tišší hrdinové, na které se zapomnělo

Tragická historie vystěhování se osudově promítla do dějin celé naší země. Přitom z mnoha důvodů hrozilo, že zůstane pro další generace již zcela zapomenuta.

Největší radost ale Václav Šmerák má, že si toto období našich dějin už žije vlastním životem a začínají se o něj zajímat i mladí lidé. To byl ostatně jeho cíl. Ačkoliv se jedná o těžkou tematiku, kterou jistě nebylo lehké zpracovávat, mile ho překvapilo, jak se lidé, kteří naopak museli na tomto území během války zůstat pod německou správou, chovali věrně ke svým kořenům i národnímu cítění.

Pohled na publikace Václava Šmeráka, které připravil jako autor nebo ve spolupráci s dalšími odborníky|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas

Byli donuceni na tomto území sloužit Němcům a ztratili svou svobodu. Přesto zůstali ve svém každodenním životě věrnými Čechy. To byli podle Václava Šmeráka tiší hrdinové, kteří udrželi národní cítění i národní hrdost ve svých domovech. Z celkem 16.000 lidí, kteří se nuceně dostali pod přímou správu Němců, jich s nacisty kolaborovalo jenom v řádu několika jedinců.

Odkaz kulturního dědictví národa

Kromě zpracování tematiky vystěhování si Václav Šmerák ze svého díla nejvíce cení knihy Kronika kronik. Jedná se o reprezentativní publikaci s unikátními dobovými fotografiemi a s doslovným přepisem kronik obcí Nedvězí, Blaženice, Loutí, Měřín, Rabyně a dalších obcí v místech dnes zatopených Svatojánských proudů.

Kronika kronik tak podává svědectví o tom, jak zde lidé skutečně žili od konce 19. st. až do roku 1945, jak byl v této kopečnaté krajině život těžký i jaké tu byly zvyky. Kromě tohoto počinu také společně s archeologem Janem Víznerem zmapoval a historicky připomněl benediktinský Ostrovský klášter v Davli, který po svém založení ve 12. st. ovlivňoval celou okolní oblast, a v tomto tandemu také spolupracovali na historickém výzkumu i následné publicitě středověkých tvrzišť v Teletíně, Vysokém Újezdu a Kročákově i dávného zaniklého středověkého městečka Ostrovského kláštera - Sekanka.

Jednou z aktivit Spolku Mezi řekami pod jeho vedením bylo i vytvoření rodu Krňanských z Krňan až do 16 st. či uspořádání setkání majitelů tohoto jména.