Vašnosti

Dodejme, že tohle zajímavé slovo se určitě nepoužívalo jen v literárních dílech, z nichž je známe, ale určitě i v běžném jazyce někdy na přelomu 19. a 20. století. Podle Pavla Eisnera tehdy bylo velmi v módě, lidé s vytříbeným jazykovým citem prý proti němu vystupovali, ironizovali, což nebylo nic platné, ale pak najednou z řeči zmizelo, "jako sfouknuto", píše Eisner. Tak to s jazykovými módami chodí. Jsou jakoby nevykořenitelné a pak jsou nejednou pryč. Slovník spisovného jazyka českého tohle slovo uvádí ve dvou podobách. Má samostatné heslo vašnost a pak ještě heslo vašnosta. K prvnímu říká, že jde o někdejší titul nebo nepřímé oslovení osoby vážené, výše postavené a také o oslovení takové osoby v podobě vašnosti. Pokud jde o vašnostu slovník píše: "1. někdejší uctivý titul nebo oslovení osoby výše postavené, 2. poněkud zastarale, expresívně, zpravidla hanlivě dobře situovaný, usedlý muž, zpravidla omezený; domýšlivý."

Michal Novotný

Jak slova vašnost, vašnosti a vašnosta vznikla, je podle mne skutečně vrcholně zajímavé. Jde o zkratku, o zkratkové slovo, o výraz vzniklý vlastně zkomolením, rychlou výslovností. Oslovení vašnosti je totiž zkrácenina původních slovních spojení Vaše milosti eventuálně Vaše jasnosti, která se užívala jako oslovení výše postavených osob, šlechticů, eventuálně duchovních. Podobně ostatně vznikla i slova milostpaní, to z původního milostivá paní, a jemnostpán, které nemá nic společného s jemností, ale je zkrácením původního "jeho Milost pán"...já nevím třeba Lobkovicz.

A nakonec se ještě zmíním o slovese rdousit. Nepochybně vzniklo ze slovesa dusit, ale jeho první část je pro odborníky tak trochu záhadná. Snad prý pochází od slova hrtan, ale proč se výraz hrtan zkrátil na pouhé r, odborníci nevědí.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.