Velikou řepu ať pěstují v pohádce. Vy ji nenechávejte přerůst

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jedlá řepa různých barev, ale stejné chuti

Nenechávejte řepu přerůst. Čím menší, tím lepší. Nevelké bulvičky jsou křehké a dobře vybarvené, starší a příliš velké často zdřevnatí. Pochutnáte si nejen na červené řepě. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář.

Pohádka o veliké řepě je trochu nadsázka. Největší řepy, které se probojovaly do soutěže NEJ časopisu Zahrádkář v Litoměřicích, měly okolo 10 až 15 kilogramů. To byly řepy krmné. Skvělé nejen pro hospodářské zvířectvo, ale i pro domácí mazlíčky jako králíky, myši nebo morčata. Pokud budou mít řepy při sklizni okolo půl kila, jsou pro ně ideální.

V oblastech, kde se nepěstuje řepa cukrová, používala se v minulosti krmná řepa pro přípravu řepánků. Nastrouhaná se podusila, ochutila medem, perníkem, voňavým kořením (např. badyánem), mákem, a směsí se plnily bochánky z kynutého těsta.

Bulvičky či bulvy, které nakládáme, uvařené krájíme do salátů s kozím sýrem, plátky sušíme a podobně, to jsou bulvy řepy červené. Jedlá řepa může být i jinak barevná; žlutá, fialová, na řezu pruhovaná, s bulvou kulatou i válcovitou.

Pěstujeme ji přibližně od středověku, původně ale pro chrást. Kořen býval maličký, zvětšil se až postupem času, díky šlechtění. Naši předkové jedli listy červené řepy. Proto se jí také říká salátová.

Bílá je řepa cukrová. Do rodu řepa patří i mangold, původně k nám přicestoval, stejně jako červená řepa, ze Středomoří.

Spustit audio