Vítr po druhé

Je to spojení biblické, stejně jako pořekadlo "Kdo seje vítr, sklízí bouři". Toto rčení, které vyjadřuje víru, že původce nepříjemnosti sám bude postižen jejími následky, pochází z Proroctví Ozeáše proroka a týká se období, kdy, jak píše Patrik Ouředník v knížce Aniž jest co nového pod sluncem, Izraelci propadli zkáze. "Budovali si modlářské stvůry, zasvětili se ohavné Belfegor a sami se stali ohyzdami; vzpírají se zákonu Božímu, přestupují svatou smlouvu. Marně je kárá prorok Ozeáš, nadarmo jim hrozí, jak si kdo ustele, tak si lehne. Bůh je ztrestá." A do třetice Bible, také slovní spojení "mluvit do větru", tedy mluvit zbytečně, marně, naplano, pochází z knihy knih. Z Nového zákona, z prvního Pavlova listu Korintským. Pavel píše "... nepronášíte-li darem jazyků řeč srozumitelnou, jak se má poznat, co se to říká? Budete pak mluvit jen do větru."

Michal Novotný

Slovní spojení "kam vítr, tam plášť" je mladší než předchozí biblická, ale koneckonců také úctyhodně staré. Toto pojmenování lidí, kteří jednají, jak se píše ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky, "vždy se zřetelem k momentálně převládajícím zájmům druhých"... tedy prospěchářů a oportunistů, kteří beze studu a zištně mění své názory a postoje, pochází z básnické sklady Tristan a Izolda, napsané někdy před osmi sty lety, kolem roku 1215. Další rčení, v nichž se vyskytuje vítr, nemají původ určený tak přesně jako úsloví předchozí, a tak si ta nejvýraznější jen vyjmenujme. Být za větrem je totéž jako být na bezpečném místě, mít z něho vítr znamená mít z něho strach, chytit vítr je výhodně se zorientovat v situaci, jít nebo plout proti větru znamená aktivně se vzpírat proti převažujícím jevům či zájmům, vzít či sebrat někomu vítr z plachet je předejít někoho, buď zmařit jeho plán, nebo zbavit ho argumentu.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz