Volskou cestou v Horním Poodří chodívala až stohlavá stáda dobytka. Dnes ji připomínají tabule
V Horním Poodří narazíte na originální naučné panely, které připomínají linii takzvané Volské cesty. Byl to koridor, kterým domluveným směrem lesními úvozy, přes louky s pastvou a kolem napajedel putovali voli na porážku. A trasa? Vedla z jižního Polska, kolem Těšína, k Hukvaldům, Moravskou bránou až k Vídni.
Představte si, že jdete mezi loukami a poli a proti vám kráčí několikasethlavé rohaté volské stádo. Dnes má podobný obrázek spíš nádech romantiky nebo příchuť Divokého západu. V krajině Poodří to ale kdysi byla běžná věc. Vedla tudy totiž takzvaná Volská cesta, kterou táhl hovězí dobytek z Haliče k Vídni. Horní Poodří proslulo v 18. a 19. století chovem skotu, odtud pochází i pojmenování Kravařsko.
„Volové šli jakýmsi koridorem, kterým si to honáci s místními hospodáři domluvili. Buď se šlo více vlevo, nebo více vpravo, podle toho, kde byla vhodnější louka. Anebo šli také přes les, ale všechno bylo vždycky domluvené,“ říká Ivan Bartoš z Českého svazu ochránců přírody Studénka.
Voli jako živé konzervy
Oblast Poodří tak kdysi žila přesunem početných stád. Zvířata putovala coby živé konzervy, protože nebylo možné je porazit na začátku cesty a přepravit už jako produkt. „Vlastně s tím souvisí i zánik stezky, když byla zprovozněna Ferdinandova železniční dráha. Pak se začal dobytek vozit živý. Bylo to rychlejší a levnější,“ dodává Ivan Bartoš.
Po cestě se s dobytkem obchodovalo a místní mohli prodat do putujících stád i svá dobytčata. Cena totiž bývala výhodná. A odbytišť dál po cestě bylo dostatek. Zdaleka ne všechny jateční kusy se dostaly až k Vídni.
Honáci či pacholci respektovali tempo putujícího dobytka. Bylo potřeba se zastavovat na pastvách a u napajedel. A občerstvovali se samozřejmě i sami honáci v místních hospodách. V terénu je dodnes možné najít spoustu připomínek dávné Volské cesty. Třeba takzvané volárny, tedy napajedla či rybníky u Libhoště na Novojičínsku. Nebo stopy u Blahutovic po vyšlapaných úvozech, kudy se v terénu několikasethlavá stáda scházela do husího pochodu k napajedlům.
Ivan Bartoš teď pomáhá dávnou zemědělskou komunikaci vzkřísit do podoby naučné stezky. „Mě inspiroval hlavně pan Oldřich Sobek, který se tím zabýval v Libhošti. My se snažíme prezentovat místní kulturní dědictví, nejen návštěvníkům, ale i místním lidem,“ uzavírá Ivan Bartoš.
Volské tabule
Informační tabule Volské stezky připomínají nejen existenci a historii dobytčího koridoru, ale upozorňují návštěvníka i na regionální zajímavosti. A jako bonus navrch mají vskutku originální design. Jak jinak než volský.
V plánu je na stezku umístit celkem šest tabulí, čtyři už v Poodří najdete. Třeba na kopci Lapač na kraji lesa Roveň nebo u Bannerovy studánky v Šenově. Tohle místo turisty zaujme i díky nálezům travertinu, jde totiž o pěnovcové prameniště vyvěrající z kopce Hůrka. A známé je rovněž díky originální pověsti z třicetileté války, podle které za vytrysknutím pramene stojí zapíchnutý kord rozčileného generála Bannera.
A pokud se v kraji rozhlédnete, můžete podniknout hned několik výletů poblíž. Namátkou třeba do nedalekého Štramberka na známou Trúbu, na zámky v Kuníně či Nové Horce nebo do přírodní rezervace Kotvice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...