Východoevropané měli s Ruskem pravdu. Západ byl ale naivní a varovné signály ignoroval, připouští francouzská novinářka

9. únor 2024

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu uplynuly už bezmála dva roky. Nebyly klíčové západní země vůči Rusku příliš vstřícné? A proč v minulosti ignorovaly varovné signály? Těmito otázkami se v knize Zaslepení – Jak Berlín a Paříž umetly cestu Rusku zabývá novinářka Sylvie Kauffmannová. „Na jednu stranu to byla naivita, na druhou stranu to bylo tím, že jsme upřednostňovali naše pohodlí a ekonomické zájmy,“ vysvětluje v Interview Plus.

Jedním z prvních varování podle ní byla čečenská válka a dále Putinovy reakce na takzvané barevné revoluce v Gruzii (2003) a na Ukrajině (2004). „Už tehdy bylo vidět, jak se Putin pomalu stahuje do sebe a obviňuje Západ. Následovalo přitvrzování, šířily se represe,“ popisuje.

Čtěte také

Novinářka deníku Le Monde připomíná také Putinův projev na bezpečnostní konferenci v Mnichově v roce 2007, který tehdy západní představitele šokoval, méně už ale zástupce pobaltských států. Překvapení prý ale netrvalo ani den a vše se vrátilo do starých kolejí.

„Nechceme, aby se věci měnily. Nechceme čelit nepříjemným skutečnostem, kvůli kterým bychom museli například úplně přehodnotit rozpočty na obranu,“ poznamenává s tím, že i Francie nebo Velká Británie tehdy své armády budovaly pro expediční účely, a ne pro obranu Evropy. Nikdo totiž nepočítal s tím, že kontinent čelil takové hrozbě.

Rusko podle ní není možné ignorovat a nemluvit s ním, kontakt ostatně Evropa udržovala i se Sovětským svazem. „Problém je, když někdo s Ruskem mluví z oslabené pozice. Další problém je, že jsme se vzdali vlastní obrany a nejsme schopni Ukrajině poskytnout zbraně, které potřebuje. Nemáme je ve skladech a horko těžko je vyrábíme,“ konstatuje.

Fascinace Ruskem

Francie podle Kauffmannové trpí fascinací Ruskem, francouzští politici o něm mluví jako o velké zemi, a to rozlohou i významem. Klíčovou roli přitom hraje to, že jde o jadernou mocnost, která představuje hrozbu.

Pro Putina je ovšem daleko důležitějším partnerem Německo, které dobře zná ze svého působení v NDR jako důstojník KGB. „Německo bylo pro Putina vstupní branou do Evropy. Pochopil, že v bývalém kancléři Gerhardu Schröderovi má výjimečného partnera,“ uvádí.

Čtěte také

Německý politik před svým odchodem podepsal smlouvu o plynovodu Nordstream 1 s ruským Gazpromem, kde jen 17 dní po odchodu z kancléřského křesla přijal funkci ředitele správní rady jeho dceřiné společnosti. Vše navíc následně posvětila nová kancléřka Angela Merkelová.

Kauffmannová rozporuje její tvrzení o tom, že se po ruské invazi v roce 2014 snažila Ukrajinu připravit na válku, jako to prý před druhou světovou válku udělal britský premiér Neville Chamberlain, když přijal nevděčnou roli, aby získal čas na zbrojení.

„Francie a Německo, které v té doby vyjednávaly s Ruskem, Ukrajině přece nepomáhaly se zbrojením. To dělali spíš Britové, Kanaďané a do jisté míry i Američané, kteří ukrajinské vojáky cvičili a pomáhali jim,“ upozorňuje.

Západní země dnes prý daleko více respektují pozice svých východoevropských partnerů, kteří se v minulosti až příliš často smiřovali s tím, že jim nikdo nenaslouchá. „Teď se ukázalo, že v případě Ruska a Ukrajiny měli pravdu. Vnímám lídry, jako je estonská premiérka Kaja Kallasová, naslouchají jistě i prezidentu Petru Pavlovi. Je na těchto politicích, aby se prosadili,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.

autoři: Martin Balucha , ert
Spustit audio

Související