Vydejte se Zábřehem po stopách polárníka Jana Eskymo Welzla

Vyučil se zámečníkem a po vojně se vydal do světa. Navštívil Janov, Balkán až se dostal do Hamburku, kde pracoval na lodi. Poté odešel na východ. Uchytil se na stavbě transsibiřské magistrály. Následně se toulal po Sibiři a živil se jako lovec, obchodník ale také jako pošťák. Několikrát se dostal i na Aljašku, kde se seznámil s prací zlatokopů a prospektorů.

V roce 1903 byl na Novosibiřských ostrovech zvolen náčelníkem a nejvyšším soudcem. Jeho jméno bylo známo po celém Severu – bílí polárníci mu říkali Arctic Bird nebo Arctic Bismarck, domorodí Eskymáci Moojok Ojaak (Pojídač medvědů).

Někdy v roce 1924, dle svého vyprávění ztroskotal se svou lodí Seven Sisters u amerického pobřeží. Místní úřady jej jako podezřelého cizince bez dokladů vyhostily a poslaly zpět do Evropy. Po třiceti letech se tak opět objevil v Evropě a v prosinci 1928 v rodném Zábřehu.

Jan Welzl jako vypraveč, který vyprodával sály

Jeho vyprávění o „Zlatém severu“ vyprodávalo sály, a tak si jej všimli redaktoři Lidových novin Eduard Valenta a Bedřich Golombek. Tak vznikly knihy, které mu (v úpravě obou redaktorů) zajistily nesmrtelnost nejen u nás, ale i ve světě: Po stopách polárních pokladů, Ledové povídky, Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě a především Třicet let na Zlatém severu.

Jan Welzl|foto: Jan Welzl

Dobrodruhovi tělem i duší se v Evropě nelíbilo a tak se vydal zpět na „Zlatý sever“. Své putování skončil v Dawsonu, na kanadsko–americké hranici. Dále na Novou Sibiř, kam měl namířeno ke svým eskymákům, se už nedostal. Po zranění navíc ztratil část hybnosti a od té doby žil ze státní podpory a snažil se vynalézt perpetuum mobile. Zemřel 19. září 1948 ve věku 80 let a byl pochován na dawsonském obecním hřbitově.

Welzl má v Zábřehu ulici i sochu

Zábřeh na svého rodáka nezapomněl. Má zde svou ulici a v devadesátých letech dostal dokonce čestné občanství města. Na rychlíkové stanici Zábřeh na Moravě vítá turisty Welzlova socha od Stanislava Lacha a odsud provede turisty po památkách města Naučná stezka Jana Welzla. V místním muzeu je k vidění pamětní síň s artefakty, které sesbíral mimo jiných zábřežský welzlolog Ctibor Lolek. Kromě toho je zde k vidění i originální kříž dobrodruhova hrobu, který sem poslali dawsonští krajané.

Nejsou to však jen hmotné památky na Jana Welzla. Můžete se sem vydat i na tradiční festival Welzlování, jehož součástí jsou přednášky, audiovizuální pořady, festival filmů, ale také jízda na saních s lidským spřežením či běh z kufrem v kožichu a s doutníkem do vrchu Humence. Welzlovo jméno nese také stále populárnější letní kvadriatlon a cyklistický maratón. Prostě, Zábřeh je dodnes Welzla plný.