Vysoká noha

30. květen 2003

Když o někom řekneme, že si žije na vysoké noze, oznamujeme, že ten třeba podnikatel žije neskromně, nákladně. Jezdí auty posledních modelů, za večeři utratí několik tisíc a ty pětadvacítky ho také něco stojí. Žít na vysoké noze, je slovní spojení, kterému všichni rozumíme a každý z nás ho někdy použije. Ale kdybych se vás zeptal, jak může být noha vysoká a proč by noha měla souviset s nákladným způsobem života, dostanu vás asi do rozpaků. Nohy přece můžeme mít dlouhé, krátké, velké a malé, ale vysoké... Vysoký je dům, strom, člověk, skok, krevní tlak, škola. Vysoká noha existuje jen v jazyce, jen ve slovním spojení žít na vysoké noze, které popisuje nákladný způsob života.

Než si povíme, jak toto při bližším pohledu nepochopitelné slovní spojení asi vzniklo, řekněme si, že nohy jsou vůbec dost oblíbená součást českých přirovnání a slovních spojení. Sotva se držíme na nohou, vstáváme levou nohou, stavíme se na vlastní nohy, nepřátelé nám hází klacky pod nohy, jsme jednou nohou v hrobě, živíme se na volné noze, stavíme se na zadní nohy, můžeme si také, když na to přijde, trhnout nohou, někdy se stane, že na schůzi nepřijde ani noha, o některých státech se říká, že jsou kolos na hliněných nohou. Žádné z těchto přirovnání a slovních spojení nepůsobí nepochopitelně. Koneckonců ani to poslední o hliněných nohách, i když většinou nevíme, že jde o přirovnání pocházející z Bible, přesněji z Knihy Danielovy. Takový kolos, v Bibli se říká obraz, viděl ve snu král Nabuchodonozor. Ten obraz měl hlavu ze zlata, ramena ze stříbra, břicho z mědi a "nohy jeho z částky z železa a z částky z hlíny". Jako označení pro velký stát stojící před zánikem se spojení kolos na hliněných nohou začalo po roce 1840 v evropském tisku používat pro Rusko. Pak se tak říkalo Rakousko-Uhersku a před nedávnem Sovětskému svazu. Ale začali jsme mluvit o vysoké noze. O životě na vysoké noze.

Michal Novotný

V knihách jsem našel dvě vysvětlení tohoto podivného slovního spojení. Podle jednoho šlo o středověkou módu střevíců s vysoko zvednutými špičkami. Kdo byl bohatší, ten si mohl dovolit vyšší špičku střevíce, ten si žil na vyšší noze. Ty špičky prý bývaly v 15. století až metrové a pohyb v takové obuvi byl dost omezený. Druhé vysvětlení nemluví o přední, ale o zádní části bot, tedy o podpatcích. V 17. století přišly do módy vysoké podpatky. A zase: kdo si mohl na své obuvi dovolit vyšší podpatky, ten byl už na pohled bohatý. Ano, "ten", vysoké podpatky, vyšší než si dnes dovedeme představit, nosili v 17. století nejen ženy, ale i muži.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.