Vzduch

Vzduch je slovo poměrně mladé, v češtině existuje až od obrozenců, tedy od počátku 19. století. Proč a jak slovo vzduch vzniklo, popsal Pavel Eisner ve své knize Chrám a tvrz lépe, než bych to svedl já, a tak si tentokrát dovolím trochu delší citát: "Vzduch není od původu náš; je to ruský vozduch, a Jungmann jej češtině naočkoval na radu Dobrovského (Ztracený ráj 1811). Jakákoli čeština až do Jungmanna znala jen slovo povětří. To je slovo velmi malebné, velmi dojmové, jaká představa: stálý atmosférický ruch způsobovaní pohybem a prolínáním větrů nebeských! Opravdu krásné slovo. Ale když se s novou literaturou zrodil zbrusu nový přírodní cit, ukázalo se, že slovo vzduch je příliš živé, příliš dynamické. Lze přec jen stěží říci, že povětří ševelí, že povětří libě zavívá, že povětří něžně chladí spánky. Jungmann... věděl dobře, co dělá, když sesadil slovo povětří a nastolil vzduch. Jak dobře to věděl a vycítil dokazujeme mu my, kteří beze slova vzduch už opravdu nedovedeme dýchat."

Michal Novotný

Dodejme, že ruské slovo vozduch úzce souvisí s praslovanským slovem duch ve významu dech, závan, takže do příbuzenstva vzduchu patří nejen naše duch, ale i slova duše, doušek, dýchat, průduch a jednoduchý, jak jsem tady o tom už jednou mluvil. Mám ještě chvilku času, abych něco řekl o slovním spojení stavět vzdušné zámky, které má význam zabývat se nereálnými plány. To prý pochází od svatého Augustina, latinského filozofa, teologa a spisovatele, který žil ve 4. a 5. století po Kristu. Inkriminovaná Augustinova věta zněla In aere aedificare, tedy stavět ve vzduchu. O zámcích Augustin nic neříkal, jak se později do úsloví dostaly, jsem se nikde nedopátral, ale pokud to někdy zjistím, určitě vám to povím.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz