Začal nový cyklus předčítání z Tóry

V židovské tradici náleží Tóře výlučné postavení. Obsahově se její text kryje s biblickými Pěti knihami Mojžíšovými, ale v širším smyslu bývá chápán jako hebrejská Bible ve své úplnosti, nazývaná v křesťanském společenství Starý zákon. Do češtiny bychom slovo Tóra mohli přeložit jako „vodítko“ či „návod“. Známá je i pod označením Zákon, i když pro vírou žijící židovské společenství není jen příkazem Božího zákonodárce, ale především nevyčerpatelným zdrojem studia. Jak se praví v Talmudu: „Studuj Tóru znovu a znovu, neboť v ní je celý život.“

V tradičním židovském světě se proto o Tóře, považované za zdroj nejvyšší pravdy, nejčastěji hovoří ve spojení s učením; je třeba odhalovat její tajemství, s její pomocí nacházet pravdu o sobě i okolním světě. „Když půjdeš, povede tě. Když budeš ležet, bude tě střežit. A když procitneš, bude s tebou rozmlouvat,“ říká o Tóře v jednom ze svých přísloví král Šalomoun.

Jako by tato slova zněla v synagoze pokaždé, když se z Tóry předčítá. Její text je rozdělen do 54 částí s případným spojením dvou na sebe navazujících oddílů v souladu s proměnlivostí židovského kalendáře. V pondělí a ve čtvrtek se čte část textu z celku, jenž se ve své úplnosti předčítá o šabatu, až během dne odpočinku je Tóra za rok přečtena od prvního do posledního písmene. Na sebe plynule navazující cyklus četby je přitom přerušen jen o židovských svátcích, kdy se z Tóry předčítá pasáž související s daným svátečním časem.

Samotné čtení, rozdělené o šabatu do sedmi dílčích oddílů, je vyhrazeno zvlášť znalému předčítači. Ten nesmí v textu, který třeba přesně zvykově intonovat, udělat sebemenší chybu. Pokud se tak stane, nezbude než příslušný výraz či celé spojení opakovat. Na přesnosti vždy záleží víc než na krásném hlase.

Ke každému čtení je na znamení pocty vyzván jeden z účastníků bohoslužby, který pronáší oslavná požehnání. Zvláštního uznání se přitom dostává poslednímu vyvolanému, protože ten po závěrečném čtení z Tóry sám předčítá pasáž z prorockých knih. Tato haftara neboli „závěr“ dodnes připomíná persekuci Židů ve 2. století před občanským letopočtem. Řecko-syrský král Antiochus tehdy zakázal veřejné předčítání z Tóry, které proto z nezbytí nahradila obsahově související pasáž z knih proroků.

Včera se v synagogách tak jako po staletí opět četlo z Tóry od jejího počátku. A jako po staletí tento obřad provázela i odvěká, Tóru oslavující modlitba. „Je stromem života těm, které posiluje, blažený, komu je oporou!“