Záplatovaná radost

Patchwork klub v Litvínově.
Patchwork klub v Litvínově.
0:00
/
0:00

Pestrou deku nebo polštářek si můžete koupit, ale když je vytvoříte vlastníma rukama, je to mnohem větší radost. To vám potvrdí i členky Patchwork klubu v Litvínově.

Co je patchwork?

Doslovný překlad anglického termínu zní: patch – záplata, work – práce. Tedy práce sešitá z kousků látek. Nejstarší dochovaný patchwork pochází z přelomu 8. a 9. století z Číny,  v Evropě  tahle speciální technika rozkvetla v 17.století v Anglii. Prvotně šlo o využití drobných odstřižků a zbytků látek, ale časem se z toho vyvinulo svébytné umění.

Další vlnu obliby získal patchwork v době osidlování Ameriky, kdy ženy osadníků využívaly i sebemenší zbytky látek nebo doslouživších oděvů. Často se k té práci scházely a tvořily společně – a to k patchworku patří dodnes.

Dnes se patchwork dočkal další renesance, spolu s dalšími ručními pracemi se stal  oblíbeným koníčkem. A nejen v Anglii, i u nás vznikají kluby, kde se ženy scházejí a tvoří krásu z kousků látek.

Patchwork klub v Litvínově

Dáša Wohanková se s patchworkovými dekami setkala poprvé  „naživo“ v čekárně zubní ordinace. MUDr. Mirka Kimlová svými vlastními pracemi vyzdobila zdi a paní Dášu to tak okouzlilo, že se s paní doktorkou domluvily na uspořádání výstavy a odtud už byl jen krůček k založení Patchwork klubu.

Pro radost sobě i druhým

Každý, kdo něco vytvořil vlastníma rukama, poznal radost z tvoření a litvínovské patchworkářky jdou ještě dál. O tu krásu se dělí s ostatními na pravidelných výstavách – Patchworkové léto. K vidění tu jsou nejen deky a polštářky, ale taky různé dekorace a hračky vytvořené touto technikou. Další patchworkové výrobky zdobí expozice v litvínovském zámku celoročně. Krásnou akcí bylo šití veselých polštářků pro dětské pacienty motolské onkologie, stejně jako dražba prací, která tomuto oddělení v motolské nemocnici přinesla letos 35 tisíc korun.

Dobré rady do začátku

Patchwork se obvykle šije z bavlněných látek, které se předem vyperou nebo napaří žehličkou, aby se při pozdějším praní nesrazily. Základním vzorem je tzv. „babiččina zahrádka“ – šestiúhelníky, z kterých se sešívá výsledný tvar. Výtvarný návrh si zkušené patchworkářky dělají samy, začátečníci se mohou spolehnout na návod nebo inspiraci u těch zkušenějších. Dnes se dokonce vyrábějí speciálně vzorované látky pro patchwork a výtvarnými návrhy se zabývají i renomovaní umělci. A Dáša Wohanková vzkazuje: „Nejlepší je zajít do nějakého klubu, najde se tam inspirace, dostatek rad a nakonec je to i příjemné setkání.“