Zapsal se Zeman do dějin „založením, nebo podpálením Alexandrijské knihovny“? On se jen zapsal
Lhůta pro odevzdání přihlášek kandidátů do prezidentských voleb skončila v úterý 8. listopadu, dohromady se přihlásilo 21 lidí. V komentářích převládá názor, podle kterého je skvělé, že máme kandidátů hodně a jsou různí: máme ženu, miliardáře, odboráře, betonáře, antisystémového excentrika a tak dál. „Každý si tak najde někoho, s kým se může identifikovat,“ říká filozofka Tereza Matějčková v podcastu Plusu Čekání na prezidenta.
s ústavním právníkem Janem Kyselou
s filozofkou Terezou Matějčkovou
s komentátorem Českého rozhlasu Petrem Nováčkem
a s moderátorem Janem Pokorným
„Tak se nám to ale vnořuje do zvláštností a úplně rozbíjíme princip reprezentace, která stojí na schopnosti abstrahovat. To znamená, že se mohu cítit být reprezentována mužem, se vzděláním, bez vzděláním apod., proto, že je to taky člověk a občan České republiky.“
Úplně rozbíjíme princip reprezentace, která stojí na schopnosti abstrahovat.
Tereza Matějčková
„Tak nějak automaticky a přirozeně se předpokládá, že ženy budou volit ženy, mladí mladého člověka, protože se nechtějí identifikovat s někým starým. Ale vždyť to tak nefunguje. Je to jen nějaká poměrně hloupá idea, ale ta si už žije tak nějak sama,“ odpovídá si filozofka Matějčková.
Čtěte také
Ústavní právník Jan Kysela s myšlenkou souhlasí.
„Už se dokonce mluví o voličských kmenech, které ale nejsou založeny na tom, co si myslíme, ale spíš čím se cítíme být: muži, ženami, bílými, černými, horníky a tak dál. Podle toho se houfujeme a vybíráme vlastní reprezentaci.“
„Ta pak ale nemá nic společného s reprezentací liberální, ale spíš připomíná deskriptivní nebo strukturální reprezentaci, kdy přece ten horník nejlépe rozumí horníkovi, žena ženě,“ uvažuje Kysela dál.
Houfujeme se a podle toho pak vybíráme vlastní reprezentaci.
Jan Kysela
„Tím se rozbíjí i princip volby, protože obtisknout celou společnost do Parlamentu prostě nejde,“ dodává Kysela.
Čtěte také
S uzavřením přihlášek kandidátů začíná i odcházení současné hlavy státu Miloše Zemana. Václav Klaus odcházel s velkou amnestií, Václav Havel své Odcházení ztvárnil jako debutující režisér. A Zeman?
„Pokud si má člověk vybrat mezi tím, jestli se zapíše do dějin založením Alexandrijské knihovny, nebo jejím podpálením, tak Zeman tuto volbu neprovedl správně a jen se zapsal do dějin,“ uzavírá právník Kysela.
Víc si poslechněte v podcastu Čekání na prezidenta. Dozvíte se, jestli motivací všech uchazečů opravdu je být prezidentem republiky, nebo je v tom něco jiného.
Čekání na prezidenta najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v neděli 13. listopadu po 18. hodině.
Související
-
Proč kandidují lidé bez šance? O motivaci těch, kteří se (ne)chtějí dostat na Pražský hrad
Může být neúspěšná kandidatura na prezidenta odrazovým můstkem k úspěšné politické kariéře? Lze i prohru politicky fruktifikovat, tedy využít?
-
Pochybná a politicky obtížně akceptovatelná milost prezidenta Miloše Zemana
„Udělení milosti je rozhodnutí, které se formálně vejde do vymezených kompetencí, obsahově je pochybné, sporné, politicky obtížně akceptovatelné,“ říká právník Jan Kysela.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
