Závislost na alkoholu je možné v časném stadiu řešit v rámci rodiny. Hlavní pomoc je ale v prevenci

24. duben 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Závislosti na alkoholu se nikdo nezbaví sám (ilustrační foto)

Závislosti na alkoholu se nikdo nezbaví sám, ale první pomoc mohou poskytnout především partneři a rodina. Ovšem pomoci mohou, pokud zastaví přítele nebo přítelkyni včas. Při páté skleničce to už jde těžko…Pod vlivem alkoholu pak spíše vznikají rodinné hádky. Radí MUDr. Petr Grenar.

Rodina může pomoci spíše preventivně a především nenásilnou formou. Otázka tolerance alkoholu je ale individuální. V počátku může být slabší, ale pravidelným popíjením se zvyšuje. Tím více podlomuje zdraví tomu, kdo má se závislostí problémy.

Závislost na alkoholu se vytváří především u lidí, kteří s popíjením začali již v mladistvém věku. První pomoc ale může postiženému poskytnout rodina a především partneři. Ovšem zásadní je přístup. Pokud jste s přítelem ve společnosti a snažíte se ho zastavit před pátou skleničkou, je už pozdě. V opojení alkoholem a mezi přáteli, kteří jsou stejně naladěni, se spíše dostaví hádka. První pomoc je v prevenci. Nejlépe, pokud se předem vymyslí jiná zajímavá činnost než popíjení…Pomoc můžeme opravdu zásadně, pokud se předem snažíme vyvarovat situacím, kdy se hodně pije. Poměrně velkou roli tu hraje společnost kamarádů, kteří mohou ke společnému  popíjení strhnout. Podstatné je působit spíše preventivně než direktivně. Když je dotyčný již v opojení, dělá naschvály, aby se nechodil před okolím, a neuposlechne. Když je u páté skleničky, není dobrý nápad, abyste do situace vstupovali…To je již pozdě. Dotyčný je už rozjetý, a bude pít o to více.

Zásadní roli tu hraje také snášenlivost alkoholu, která je velmi individuální

Ti, co jsou již na alkoholu závislí, mohou vypít láhev vína denně a není to na nich vidět. Stále si myslí, že žádný problém nemají. U alkoholu je to dané tak, že nám určitou dobu roste tolerance vůči alkoholu z hlediska fyzické a psychické odolnosti. Na postiženém jedinci závislost dlouho není vidět. Vydrží vypít i litr alkoholu a stále vypadá „ve formě“. Je to ale pouze zdání. Intoxikace mozku postupně narůstá, akorát jsme schopni jí lépe maskovat. Takže pokud nás na začátku popíjení alkoholu „zničila“ sklenička vína, časem jich vydržíme 10 a není to na nás vidět. Ale to jde pouze do určitého stádia a pak nám tolerance na množství alkoholu v krvi naopak začne klesat.

Čas, kdy jsme s pitím alkoholu opravdu na konci

Míra tolerance se vrací zpátky a na konci nás opět „zničí“ pouhá jedna sklenička. Ovšem to už je čas, kdy s alkoholem opravdu končíte díky zcela zničenému zdraví. Proti primárnímu stadiu je ten rozdíl, že organismus je na konci a má orgánové postižení jater, cév, mozku, ledvin, srdce… Jsou to nevratná postižení a člověka již limitují. Pak už opravdu stačí troška alkoholu a dotyčný či dotyčná je okamžitě intoxikován (a). Ze začátku tolerance roste a pak klesá, ale mnohem rychleji. Člověk se dlouho drží, vypadá, že mu nic není a že vše snáší dobře. A najednou se během měsíce sesype a je zcela na dně. To je to nebezpečí. Fyzické a zdravotní komplikace alkoholismu nás mohou až zahubit.

Spustit audio