Zdeněk Maryška - herec a dabér

22. únor 2013
Tandem
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zdeněk Maryška v Tandemu
0:00
/
0:00

Do Tandemu dorazil herec a dabér Zdeněk Maryška. S Janem Rosákem se bavili například o tom, do jaké země emigroval, jak se mu točí v zahraničí a kde využívá cizích jazyků.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den vám, milí posluchači, přeje Jan Rosák. Jsem rád, že jste si naladili Tandem, zůstáváte věrni našemu pořadu. Tak, když jsem sbíral na internetu informace o svém dnešním hostovi, přede mnou vyvstal obraz mladého nepokojného muže s touhou v srdci poznat svět. Pár křížků už samozřejmě během času tomu mladému muži přibylo, ale já se nemohu zbavit dojmu, že teď mám před sebou nepokojného muže v nejlepších letech. Hostem Tandemu je totiž herec Zdeněk Maryška. Vítám vás, dobrý den.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se společně vydáme na putování z Mariánských Lázní přes Brno do Ameriky a zpátky zase do Prahy, tak poprosím do režie o písničku.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zdeněk Maryška je hostem dnešního Tandemu. A jeho původ je takový hezký, přímo, bych řekl, až to zní aristokraticky Mariánské Lázně. Ale nejste z žádné aristokratické rodiny?

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Ne, ne, ne, celkem ne. Narodil jsem se opravdu v Mariánských Lázních a ocitl jsem se potom, po nějaké době v Brně, protože jsem neudělal zkoušky na DAMU do Prahy a mezitím jsem tedy zjistil, že mě můj otčím poslal do Zvolena na Slovensko na vysokú školu drevárskú a lesnickú. To se mi moc nelíbilo a já jsem tam potom viděl nějak na náměstí pobodanýho chlapa a byl jsem tam asi třetí nebo čtvrtej den, tak jsem vzal ty dva kufry a šel jsem na stopa a do Plzně jsem dojel, kde jsme tenkrát bydleli, do Plzně jsem dojel během dvou dnů stopem ze Zvolena a nastoupil jsem do Divadla Alfa. Zrovna odcházela ještě Marta Kubišová a Vašek Neckář. A tam jsem strávil rok a pak jsem si říkal, no, vo Prahu se nebudu pokoušet, tak jsem šel rovnou do Brna a tam jsem měl štěstí, že mě teda vzali a končil jsem potom po 5 nebo po 4 letech, teda v 71.roce s Bolkem Polívkou, s Eliškou Balzerovou a s Janou Švandovou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vypadá, že jste měl teda to divadlo jako jasný cíl už od útlého dětství?

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Asi jo, protože už Divadlo lidové tvorby v Mariánských Lázních, tam jsem opravdu navštěvoval velice pravidelně a hrál jsem tam a jedna moje rolička, ono to vypadá divně, pár lidí si asi taky řeklo, no, jasně v takových letech, ale vopravdu v 5 letech jsem hrál takový dítě, který mělo asi 2 věty v takový těžký hře, v takovým dramatu a nebyl jsem přeobsazenej. A já už jsem si to v těch 5 letech jsem si to nějak nemohl srovnat v hlavě, tak jsem si říkal, tak počkám do 7 třeba, jo. A prostě se to povedlo, pak jsem byl do 15 let v tom ochotnickým divadle a pak jsem teda se zkoušel stát profesionálním hercem, což se mi teda povedlo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale že byste chtěl dělat jaksi profesionálního lesníka nebo dřevaře, tak to asi byl opravdu úmysl rodiny, ale vy jste neměl jiné spády než to divadlo.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Tam nebylo tenkrát, matka byla herečka, tak jako to bylo naprosto jasný. Ten autostop mně tenkrát vyšel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak v Alfě jako elév, ale pak jste to už vzal opravdu do rukou a na JAMU jste udělal zkoušky.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Na JAMU jsem udělal zkoušky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Do skvělého ročníku, to už jste taky říkal. Mimochodem Jana Švandová, která byla nedávno tady hostem také v Tandemu, tak se tím taky pochlubila, že s vámi studovala, takže vás zdraví tímto.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Ano, ano, děkuju, děkuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale JAMU absolvovat s takovým úžasným ročníkem, tak to samozřejmě byly jenom chvíle samých radostí a radovánek a barů a restaurací, ne?

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Tak bylo to taky samozřejmě protknutý těmito prostředími a prostorami, protože vono to bylo taky kolem 68.roku, takže to dá rozum. Ale vono tam bylo víc ročníku pohromadě, který se jako povedly, Jirka Bartoška, Karel Heřmánek pod náma roka, Míra Donutil, Sváťa Skopal, Čmaňa Zedníček, všechno to bylo tak dohromady tak ty 4, 5 ročníků po sobě, takže to bylo docela úrodný léta v Janáčkově akademii.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Silné období, ano. No a po absolvování, kdo vám hodil lano k nějakému angažmá?

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
No, toho bylo víc. Já jsem vzal Plzeň tenkrát, ale pak jsem tam nějak jako po roce, nevím, mi nabídl Otomar Krejča Divadlo Za branou v roce 72, tak jsem tam nastoupil a po měsíci nás v červnu teda jaksi pánové nahoře zrušili v roce 72. No a já jsem nevěděl, jestli se mám vrátit zpátky do Plzně nebo to a najednou byl telefon z Brna, že jako teda do Brna, tak jsem se vrátil do Brna, kamarádi a tak dále, no a tam jsem jako začal v Divadle bratří Mrštíků, který nebylo zrovna tak nejideálnější, no a pak jsem přestoupil do Mahenovy činohry státního divadla, dnešního Národního divadla moravskýho nebo jihomoravskýho nebo tak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vy jste měl potom docela smůlu na ta zrušená představení a angažmá na poslední chvíli, ale k tomu se dneska ještě v Tandemu se Zdeňkem Maryškou dostaneme.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká se, že umělci, herci zvlášť jsou velice vnímaví, jsou citliví na spoustu věcí. No, já si myslím, že tak jako asi všichni ostatní, akorát že herci to umějí vždycky moc hezky prezentovat. Ale jestliže mám dneska příležitost povídat si s hercem Zdeňkem Maryškou, tak stejně se zeptám, co vás, Zdeňku, takhle v životě tak jako třeba kolem vás těší a naopak, co vás štve?

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
No, já bych řekl, já jsem se z tý emigrace teda slavný, která mě tak nějak neminula, k tomu se dostanu ještě pozdějš, vrátil v roce 95, i když jsme sem jezdili a točili jsme něco a tak dále, pak jsme se zase vraceli zpátky do New Yorku. A prostě mě napadlo to, že prostě lidi si musí pochopitelně zvykat po 40 letech jakýhosi útlaku a takovýho zvláštního vymývání mozků, dejme tomu, nebo prostě nedostatek svobody a tak dále a tak dále, těch faktorů je hrozně moc, si musí zvykat na to, že mají mít svůj názor, mají se o sebe sami postarat, což je to asi nejtěžší možná v tý takzvaný demokracii. A už, myslím, že to byl pan Churchill, kterej říkal, no, demokracie je úžasná věc, ale má obrovský chyby, ale nic lepšího jsme zatím nevymysleli, že jo. No a tak jsem prostě, protože jsem taky byl částečně ve Svobodný Evropě v New Yorku a psal jsem takový krátký povídky a vím, že na Václava Havla jsem napsal takovou kraťoučkou, měl jsem na to 8 minut vždycky, takový Kulturní zastaveníčko z opačné strany světa, se to jmenovalo, ten můj pořad. A jednou jsem napsal, to byl Vašek zrovna ve vězení, ještě květen, myslím, 89, já jsem končil tu povídku: "Opona se zvedá, Václave, zlom vaz." a když jsme byli potom s hereckou asociací v Lánech před Thalií, když byl pan Havel ještě prezidentem, tak jsme o tom jako mluvili a on říkal: "Ano, ano, já si vzpomínám." Takže měl skutečně velice dobrou paměť. Ale abych se vrátil k tomu, prostě dnešní dění i okolo voleb a tak dále, si myslím, že ty lidi by se měli prostě nějak, že to asi chvilku potrvá, než si budeme muset prostě zvyknout na to, že můžeme vyjádřit svůj názor. Nechci taky říct, že by přímá volba prezidenta byla úplně to nejideálnější, co nás postihlo, ale tak nějak prostě. Myslím, že si lidi budou muset zvykat na to, co je trápí a říct to, vyjádřit se prostě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale dokonce řekl jste ještě důležitou věc, že si lidi ještě pořád nezvykli na to, že se musí sami o sebe postarat, protože za komunistů prostě byl ten způsob kurately toho státu tak rozvinutej, že jsme v podstatě nic nemuseli dělat. Stát za nás odváděl daně, stát nám prostě, jak se říkalo velice hezky, my jsme předstírali, že pracujem a stát předstíral, že nás platí, že jo. Ale tak nějak to prostě všecko fungovalo, aniž jsme se museli o cokoliv starat.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Mimochodem, taky zdravotnictví pochopitelně, které je velkou součástí tohle toho dění, tak skoro nikde na světě není zadarmo, jak to u nás takzvaně bejvalo, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, spousta lidí si myslí, že by spousta věcí zadarmo měla být, což je opravdu velice iluzorní.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Ta naše pohádka z minula, ano.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zdeněk Maryška, herec, který je v současné době v angažmá v Divadle Na Fidlovačce.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
My tam nemáme angažmá většinou, to je prostě stagiona, kde, ale je tam pár stálých členů, kteří tam hrajou už od založení, kdy jsme s Tomášem Töpferem a s Eliškou Balzerovou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jste třeba vy.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Ano, v 98. jsme to otevřeli a do dneška to trvá, i když nám pan Tomáš tedy zmizel jako ředitel vinohradskýho divadla, vrátil se zpátky do svýho bývalýho působiště, tak Eliška zůstává a jedeme prostě dál po 14 letech jako, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy ovšem hrajete nejenom Na Fidlovačce, hrajete i v jiných souborech, v jiných představeních. Tak zkuste udělat takový malý špíglík toho, kde v současné době vás je možno vidět.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
No, tak samozřejmě mám pár ještě komedií, který jsou jako na Fidlovačce, potom 3 komedie u Honzy Hrušínskýho, což je tatáž stagiona. Dokonce je to vlastně blízko Fidlovačky jinej park, já tomu říká KP, konkurenční park. A 2 představení tam hraju teda s Jiřinkou Bohdalovou Lásky paní Květa a Paní plukovníková a potom Charleyovu tetu a tak dále. No a pak ještě jeden muzikál, v kterým tam mám menší roličku v Karlíně, kde je to docela zvláštní Vražda za oponou s Ondrou Brzobohatým. Myslím, že se to velice povedlo. Těžko se to prodává, ale je to velice dobře udělanej muzikál. Byl tady taky dokonce John Candre, kterej napsal Chicago. Tak jsme mu tam otevřeli ve foayer, dali jsme mu tam takovou jako na Sunset bulvár v Kalifornii, takovou tu hvězdu do podlahy a byla to velká sláva po tý premiéře.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se mu to líbilo?

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Líbilo se mu to moc teda. Je to taková skrumáž všech možnejch muzik dohromady. Ten muzikál se povedl, myslím, velice dobře. Tonda Procházka režíroval. A pak ještě v poslední řadě tedy jaksi hostuju v Národním divadle, kde hrajeme velice důležitou hru podle mýho názoru Karla Steigerwalda, kterýho tedy sleduju velice bedlivě. Je to člověk, se kterým si velice rozumím a dostal jsem tam příležitost ve hře Má vzdálená vlast s Evou Salzmanovou a s Ondrou Pavelkou a s dalšími herci. Hrajeme to na Nový scéně a je to z komunistickýho lágru na motivy knihy paní Šimkový Byli jsme tam taky. A bohužel teda nechodí na to moc lidí, budeme brzo asi končit, ale zajímavý je, že ta paní Šimková umřela před 2 lety, bylo by jí tak něco kolem 90 a na každý představení, už jsme to hráli 18krát vod minulýho února 2012, na každý představení jezdí z Amsterodamu paní Irenka, která s ní seděla 15 let v jedný cele a asi tady má nějakou garsonku, kde přebývá a pak se vrací zase do toho Amsterdamu. A ta je pravidelnou návštěvnicí, protože zná do detailu, co se tam dělo a tak dál, což je obdivuhodný teda. Tak to je ta moje čtvrtá činnost. Uvidíme, co vlastně bude dál. Pak jsem byl rád, že mě Hynek Bočan oslovil taky do těch závěrečných dílů Zdivočelý země. Ovšem roli, kterou nevěděl, jak mi to má nastínit, je to jeden z těch 5 tajemníků ÚV KSČ pod Gustavem Husákem, že jo, tak to jsem si zgustnul jako teda. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zavítáme mezi klasiky českého humoru. Samozřejmě díky výběru našeho hosta, herce Zdeňka Maryšky, který, a určitě si vzpomenete, absolvoval brněnskou JAMU s Bolkem Polívkou. A odtud možná je právě ten váš výběr. Vy jste Bolka nejenom, že znal, ale znáte ho dobře, že jo?

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Znám ho velice dobře, detailně vlastně, protože jsme bydleli spolu během studia jaksi v Brně na různých privátech a tak dále. A člověk má samozřejmě na mysli, když se řekne komik, jako víc lidí třeba. Ale já si myslím, že ten Bolek by si to zasloužil, protože je naprosto všestrannej, a dokonce bych řekl, že je dramatik a všechno dohromady. Začínal svýma představeníma v Divadle Na Provázku, kterým jsme prolezli všichni vlastně, vod Mirka Donutila a tak nějak jsme potom se rozběhli do různejch jinejch divadel, on zůstal sám vlastně. No, sám, jako se svým souborem a jeho představení byly vždycky úžasný a plný nápadů a málokdo by to dokázal. Já jsem byl s ním taky v Bolkovinách a to už je asi 9 nebo 10 let. Takže mám ho velice rád prostě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak když jste zmínil Bolkoviny, tak bychom si mohli Bolkoviny střihnout.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herec Zdeněk Maryška, host dnešního Tandemu, si zahrál také menší, ale výraznou roli německého hosta ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Až potud jaksi nic zvláštního. Jenomže Zdeněk Maryška obsluhoval kromě anglického krále obsluhoval ruského cara. A to teď zní opravdu strašně zvláštně, ale vůbec nenadsazuju, viďte, Zdeňku.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
No, je to zvláštní, ale máte naprostou pravdu. Vasilij Romanov byl jeden z posledních mužských vlastně potomků cara Mikoláše. A ač to zní zvláštně, ještě 2 ženy se našly taky v Kalifornii. A když jsme začínali naši emigraci, která, musím podotknout, začínala tím, že v roce 79, 80 na přelomu roku jsme hráli ve Státním divadle v Brně Tam, kde má hnízdo kukačka, čili slavnej film Miloše Formana s Jackem Nicholsconem, režíroval to Honza Kačer a já jsem dostal obrovskou roli toho Patricka McMarphiho a strávil jsem s tou rolí vlastně půlku života, tak se mě to vopravdu velice dotklo, chodil jsem do boxu a tak nějak jsme to vážně všichni prožívala a byla by to bejvala možná bomba pro to brněnský, trošičku takový usedlý, dejme tomu, slušně řečeno, publikum. A stalo se nám to, že nám to komunisti z krajskýho výboru KSČ zakázali 2 dni před premiérou, abysme se už neobtěžovali oblékat do kostýmů. No a tak jsem si říkal, to je teda zvláštní, strávili jsme nějakej čas pochopitelně v restauračním prostoru potom a já jsem si říkal, to nemá cenu, jsem si říkal potom, bylo by asi nejlepší, kdybysme to zkusili. Taky už v dětství jsem byl trošičku jaksi k tý Americe, tak nějak jsem pořád po tom šilhal, protože jsme tam měli jednoho vzdálenýho strejdu a tak dále a tak dále. Tak jsme nakonec odešli s mou ženou a začali jsme v Kalifornii, v tý nádherný části Spojených států, v San Franciscu. A pochopitelně jsme se seznámili s 2 lidma, kteří dělali takzvanou domácí práci, domestic couple, prostě práce v domě u bohatých lidí, couple jako dvojka, jako manželé. To jsme vzali tu práci, protože byla velice výhodná na peníze a dostali jsme zadarmo ubytování a tak dále. A začali jsme mimo jiné tedy v Sacramentu, kde bylo hrozný vedro a protože to leží mezi Sierrou Nevadou, mezi Letaho a San Franciscem v poušti vlastně Sacramento a začali jsme u člověka, kterej si, dneska už to můžu říct, poněvadž to byl rok 83, začali jsme u člověka, kterej se jmenoval Buttler, což ve starý angličtině znamená vlastně vrchní sluha v domě buttler. A ten člověk byl opravdu, já nevím, jak bych to slušně řekl, jaksi jeho IQ bylo velice nízký. A byl to šéf několika bank, jo. A měl obrovskej pozemek a dcery a já nevím, co všechno. My jsme dokonce občas luxovali v tom baráku. A jednou jsem uklízel v jeho pracovně. Tam nebylo co uklízet, tam nebylo nic. Tam byl papír a jedna kniha, to byla Holly bible, Bible svatá. A jednou jsem tam našel, to musím podotknout, jednou jsem našel prostě takovej dopis, kterej byl adresován nahoru Ježíši Kristu. Přísahám, no, něco neuvěřitelnýho. Já jsem si říkal zlatý Československo, panebože, co se to děje. A v tom dopise bylo napsáno prostě: "Ježíši," my lord, "můj pane, dej, ať moje dividendy v bankách šly nahoru," aby moje prostě chery a všechno, aby se to vedlo, aby moje dvě děti vyrůstaly spokojeně. "Děkuju ti, Lorde, předem."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A splnilo se mu to?

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Myslím, že se mu to nesplnilo, tam jsme vydrželi 3 měsíce, protože během tý doby San Franciscon Chronical, takový velký noviny, vyšlo v novinách, že pan Buttler zpronevěřil ve dvou bankách několik milionů dolarů a dostal 30 let vězení. Takže jsme se odtamtud stěhovali pochopitelně a přestěhovali jsme se zpátky jako k San Franciscu k paní Schrolový, která byla zvláštní žena. To byla taková krása, bylo jí 82, už byla takovej typ Marlene Dietrich a měla obrovskej pozemek a vyrůstala kdysi v Minnesotě, což je na severu Spojených států, chladnej stát. A tam poznala část bílý emigrace z Ruska po smrti cara Mikoláše.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to se právě už dostáváme k tomu, jak jste obsluhoval ruského cara a my v tom budeme pochopitelně dál po písničce, zase budem pokračovat.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak před písničkou nám herec Zdeněk Maryška začal líčit takovou neuvěřitelnou story, jak se dostal k tomu, že vlastně obsluhoval opravdového ruského cara. Dostali jsme se k tomu přes to vaše setkání s tím divným Buttlerem a teď už jsme u San Francisca.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Střední Kalifornie.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve střední Kalifornii a už se blížíme k té rodině ruského cara.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Ona to přímo nebyla rodina ruského cara, ale prostě byla to paní Schrollová, která vyrůstala ve státě Minnesota, velice chladným státě, kde mimo jiné Honza Tříska začínal ve velkým divadle v Mineapolis. A ta paní Schrollová si vzala, když se přestěhovala do Kalifornie, s sebou malinkýho nebo vlastně 5letýho Vasilije Romanova s jeho manželkou, princeznou Natašou. To zní tak pohádkově, ale na svým velkým pozemku 40 akrů, kde bylo jezero, lesy a tak dále, její zámek, náš baráček malej, náš sluhovej baráček, pro sluhy prostě a jejich vilka pro ruský wud be, říkáme wud be car, byl by car, kdyby se nestalo to, co se stalo s Vladimirem Iljičem tenkrát. No a voni voba dva tak trošičku jako popíjeli, bych řekl, slušně s princeznou Natašou, asi to bylo tak nějak. Bydleli asi jednu míli daleko vod hlavního zámku a procházelo se takovou alejí nestříkaných jablek, čili voni byly občas červivý. Já to zdůrazňuju proto, že my jsme s carem s Vasilijem občas mluvili rusky a von mi vždycky říkal: "Éto jábločko děržít těbjá daleko od vračá." Že tě to jablko hodně daleko od lékaře podrží, když to budeš pořád papat. A jednou prostě, byl to velice bohatý, u nás by se řeklo statek nebo farma nebo prostě takhle, protože paní Schroll byla vlastně dcerou pana Schrolla, kterej byl iniciátorem nebo zakladatelem první železnice z Chicaga do Texasu, jedný z prvních železnic jako. Tam tomu jsme říkali new warige, ty nový zbohatlíci s tím neměli nic společnýho, protože vona se v těch penězích narodila a uměla s těmi penězi taky zacházet, což bysme se taky měli někdy naučit tady u nás. No, to nebudeme vo tom jako dál mluvit. Ale já jsem se chtěl vrátit k tomu Vasiliji Romanovi. To byl hrozně milej člověk, jeho princezna taky, pokud samozřejmě nepřetáhli tu výšku tý alkoholový hladiny. A jednou na Thanks giving, to je takovej ten Den díkůvzdání, poslední čtvrtek v listopadu, byla obrovská sláva, bylo tam asi 40, 50 hostů. My jsme s manželkou pekli tu krůtu a dlouho jsme jí pekli, protože to se má, tam je to moře druhů masa a má to svý zákonitosti, jak to máte krájet a tak dále a tak dále. Kvarteto ze San Francisca prostě hrálo při tom, při předkrmech. A potom už se dostalo na ten hlavní jako, už se vezla pomalu krůta a paní Schroll zařvala: "Stop, není tady car." No a já jsem se jako v černý uniformě, já jsem měl 5 uniforem teda. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi měl uniformy přímo?

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Uniformy. Pink, takovou tu růžovou jsem měl na garden party, pro ty zahradní slavnosti takový a černou jsem měl, když jsem jí vezl do San Francisca do opery. No, bylo to jako z Dallasu, z toho, ze seriálu. A teď jsem měl takovou divnou barvu na ten Thanks giving day, a tak mě poslala prostě v tý uniformě, mě, brněnskýho herce, tenkrát mě poslala pro cara. Já jsem šel tu míli daleko, to je kilometr a 600 metrů, a princezna Nataša teda byla už v tý hlavní společnosti, i když byla trošku unavená. A já jsem nemohl otevřít dveře u tý jejich vilky. Car teda fantasticky oblečenej, ve smokingu a tohle, ležel za těma dveřma trošičku už unavenej. Tak jsem ho teda vydoloval, vzal jsem ho do náruče a protože tím alkoholem byl, tak byl takovej lehoučkej. Jsem si říkal, to je zvláštní. Tak jsem šel tou alejí těch nestříkaných jablek a říkal jsem si, ty idiote, ty jsi mohl bejt moravská hvězda nebo já nevím jaká, středoevropská hvězda a ty tady neseš cara v náručí nějakou alejí.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bohatý život má za sebou a nepochybně i před sebou herec Zdeněk Maryška. Ta americká anabáze byla opravdu velice výživná, ta se mi moc líbila. Vy ale máte, jestli se nepletu, pořád americký pas, že jo?

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
No, mám dvě občanství, což bylo povoleno asi před 8 nebo 9 lety.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vracíte se tam někdy?

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Teď jsem tam dokonce byl pracovně na 2 dny, jenom na 1 filmovací den, protože stále si držím agenta, kterej zavolá a na čestný slovo prostě natočíte věc, která jako, si platím pořád Screen Actor´s Guild, to je vlastně ta unie, asociace filmová.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co jste točil? 

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Takovýho maďarskýho emigranta. Nic moc jako, ale bylo to dobrá zkušenost.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V televizi?

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Ve filmu, ve filmu, ale dělám tady hodně s cizíma produkcema.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Využíváte toho, té znalosti angličtiny určitě.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Angličtiny a němčiny, protože jsem, jako z tátovy strany ještě máme do dneška příbuzný v Nieder Österreich, takže i němčiny využívám, což jsem využil právě u pana Menzela trošičku v Obsluhoval jsem anglického krále, ale velice jenom kuse. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď máte po premiéře.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Po premiéře v Divadle Na Fidlovačce Dům čtyř letor. Režíroval Pavel Šíma, kterej se stal šéfem po Juraji Deákovi, který odešel s Tomášem Töpferem na Vinohrady. A teď nevím, co bude, celkem teď momentálně nezkouším, ale nějaký natáčení mě čeká v seriálu Vyprávěj, kde se s Janou Bouškovou vždycky vracíme na chvilku jako rodiče tý hlavní představitelky a pak zase zmizíme někam a tak dále. No a tak nějak prostě jako žiju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže zatím hraje Zdeněk Maryška u nás v Divadle Na Fidlovačce, Na Jezerce, v Národním divadle. Ale kdyby náhodou zavolali z Actor´s Studia z Ameriky, tak se nebudete vyhýbat nějaký hezký hlavní roli v nějakým hollywoodským filmu. To určitě ne.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
No, to Actor´s Studio vlastně nemá spojitost s Hollywoodem přímo, protože to je pro herce, který jako, tam byl vychovanej třeba Marlon Brando a Marilyn Monroe a takovýhle. A tam je 6 tisíc členů z celýho světa, třeba Gérard Depardieu nebo Maxmilian Deutsch a tak různě. To členství je doživotní, ale je to těžký se tam dostat. Mně se to poštěstilo v roce 85 nebo 6, kdy jsem dělal Havlův protest, což je něco jako Audience, ale tu velkou roli, tu prostě obsáhlejší textově a prostě nějak to dopadlo dobře, že jsem byl přijatej a Paul Newman s náma pracoval až do března 95, kdy nás opustil a stal se šéfem Actor´s Studia Franc Corsaro, operní režisér z Metropolitní opery.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, jak říkám, kdyby přišla pozvánka, tak se určitě nebudete zlobit. Zatím tedy vám děkuju za účinkování alespoň v našem Tandemu. Ať se daří a tenhle ten rok ať vám vyjde. Díky a na shledanou.

Zdeněk MARYŠKA, herec, dabér
--------------------
Děkuju mockrát. Nashle.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio