Zdeněk Štěpán - dabingový režisér
12. květen 2011
Tandem
V Tandemu byl Zdeněk Štěpán, dabingový režisér animovaných seriálů. Dozvěděli jste se, jak se dostal k práci v dabingu a jak se změnila technologie dabingu za tu řadu let, co se v tomto odvětví pohybuje. Prozradil také odkud pochází.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás všech zdraví Jan Rosák. Dnes si ke mně přisedl muž, se kterým jsem v Tandemu jel mnohokrát, ne sice v tom našem rozhlasovém, ale kdysi jsme spolu vozili divákům v České televizi Magion. A myslím, že docela dobře. Jsem rád, že pozvání do Tandemu přijal dnes hlavně dabingový režisér Zdeněk Štěpán. Já tě zdravím a vítám.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ahoj, Jendo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než ovšem vyjedeme, tak poprosím do režie o pěknou písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Magion, to bylo, jak známo, vysílání pro děti a mládež na prvním stupni tedy a právě proto se dostáváme se Zdeňkem Štěpánem nejprve k povídání o dětství. Tak kdepak jsi se narodil, Zdeňku.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Já jsem se narodil v Příbrami. V krásné Příbrami, nádherný, chodil jsem do školy na Březové Hory, což je část Příbrami. Chodil jsem do školy, kde na chodbách jsme měli fotografie slavných rodáků, kteří se v Příbrami narodili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdo to třeba byl?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
A byl tam pan Hlinomaz, pan Effa, pan Jedlička a mě tehdy vůbec nenapadlo, že se s těmito lidmi někdy setkám. A povedlo se mi, že jsem třeba od pana Hlinomaze, jak jsem studoval filmovou školu a byli jsme s /nesrozumitelné/ na nějakým festivalu, tak tam byl pan Hlinomaz a večer v nějaké hospůdce mi nakreslil svůj, protože víme, že on krásně maloval, krásnýho tygra na účtenku z tý hospody. Bohužel jsem to už ztratil. S panem Effou jsem se potkal, když jsme točili Pepka Námořníka potom ještě v tom dabingu a s Tondou Jedličkou jsme natočili toho spoustu, spoustu, protože on dělal ty dětský věci, ty zvířátka a všechny ty zvuky okolo. To mě tenkrát vůbec nenapadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zvláštní, že tedy opravdu ti to zůstalo teda v paměti a že se to stalo pro tebe vlastně osudem. Když tě to nenapadlo, že budeš někdy s nima dělat, co tě napadalo spíš tehdy.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Tak chtěl jsem být spíš archeolog, bavili mě věci jako bádání a hledání těch starých věcí, to mě docela bavilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale zase v Příbrami, tam, kde jsi kopnul, tak tam spíš ruda nějaká, uran.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Tam to bylo, uran, to máš pravdu, no, tam byly rudný doly, uranový doly, stříbrný doly. Vlastně v Příbrami, když vezmeš, teď je tam krásný muzeum hornický, ale my jsme si na těch šachtách hráli, my jsme tam běhali. Tam je třeba důl Anna, kterej, já myslím, donedávna ještě byl nejhlubším evropským dolem, šachta, tuším, že 1600 metrů hluboká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To chceš říct, že tam jste si hráli, jo.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Tam dole ne, tam dole ne. Ne, ale po těch šachtách jsme chodili a sbírali jsme různý kameny, kde byly nějaký krystalky, nebo něco, tak tam jsme hledali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, archeolog jsi chtěl bejt, no, prosím tě, ale potom jsi se najednou vzpamatoval.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Pak jsem se vzpamatoval, protože jsem začal recitovat, fotografovat a začal jsem spíš tíhnout tyhle ty humánnější, ne technický věci, k múzám a matematika, fyzika, chemie mi byly cizí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a koukám, že tady mám napsanou Čimelickou střední filmovou školu.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
To byly nejkrásnější léta asi v mým mládí, jako každej prostě od těch 16 do těch 19 začíná poznávat pořádně ten život a začíná navazovat takový ty velký přátelství, že jo, a prožívat spoustu takových těch krásných zážitků od prvních lásek a hospod a všeho možnýho, tak to byla nádhera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, na Čimelickou filmovou školu vzpomíná rád Karel Čáslavský, Karel Šíp.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Karel Šíp, Karlík, tam chodilo spoustu, spoustu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam je spousta slavných absolventů, no. Tak jak tak koukám, tak i Zdeněk Štěpánek, který ovšem to potom dotáhnul až na špičku naší dabingové tvorby.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, myslím si, že se Zdeňkem Štěpánem si popovídáme dneska hlavně o dabingu, i když už, jak jsem třeba v úvodu zmínil, jsme spolu dělávali taky pořady pro děti, třeba Magion a podobně, když jsi mě vedl jako režisér. Ale ten dabing je, myslím, tvoje taková jaksi nejdůležitější část tvýho uměleckýho života. Tahle ta kategorie si myslím, že.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Je to pravda, no, já jsem vlastně, když jsem dělal ty Magiony, tak jsem v tom vždycky vysílání jako zapadal, začínal jsem dělat i tyhle ty věci, ale pak mě ten dabing jako úplně zchramstnul, abych tak řekl, pohltil a tý práce bylo tolik, tolik, že jsem na nic jinýho neměl čas prakticky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to ani tak běžný divák nepozná, možná, že ta technologie dabingu se třeba změnila, protože on prostě vidí v televizi film, který je nadabován do češtiny, více či méně pořád stejně, i když jaksi třeba herci bývávali tehdy anno dazumal, takoví ti špičkoví, to znamená i činoherci, kteří jsou na divadle, v televizi a ve filmu na prvních listech titulkových listin. A dneska jsou to herci třeba už méně známí, ale ten dabing je pořád v podstatě jaksi velmi slušný. Ale co ta technologie, změnila se, Zdeňku?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
No, technologie se změnila úplně šíleně. Když vezmeme, že se začínalo po válce v 50.letech, televize, když si vzpomeneš na pana Švarce Bobu, tak ten jako byl první dabér, první Slovák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to ještě bylo snad živě, ne.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
A to se dělalo i živě právě a to se zkoušelo, vlastně se dva, tři dny zkoušela, ale to já nepamatuju osobně. Z vyprávění, že se dva, tři dny zkoušel ten film a pak se to živě vysílalo. To musely bejt strašný nervy. Ale pak se začalo prostě točit na ty filmový pásy a jestli si vůbec dokáže ten posluchač představit, každý známe od Pavla Čáslavskýho tu plechovou krabici, tak tyhle filmy, ten film se vlastně promítal a ten film jako takovej měl třináct těchto krabic plechových, kde byl film. Dalších třináct krabic byl magnetofonový pásek stejně silný, na kterém byl natočený dialog. Dalších 13 krabic bylo hudby, dalších 13 krabic byly ruchy a dalších 13 krabic byly sbory. A to vše se pak muselo smíchat dohromady na další pásek. To znamená, že se tehdy neustále stěhovalo do čtvrtýho patra v Besedě nebo kdekoliv, přijely dva taxiky a vynášely jsme krabice do pater nahoru a dolů, to bylo šílený. A to pokračovalo snad do takovýho roku 76, kdy se začal, začalo točit na Ampex, což byl jako pásek magnetofonovej asi tak 8, 10 centimetrů širokej, na kterém byl obraz a osm stop zvukovejch tam se dalo zaznamenávat, tak což byla taková velikánská krabice, která se nosila. A pak to vzalo strašný nožičky, strašný, že z toho pásku byl menší, potom to byla jenom kazeta, pak to byla nějaká datová kazeta a teď vlastně, když si vezmeš jenom nějakou flashku, tak na tu flashku si nahraješ film v digitální kvalitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chceš říct, že dneska, když to vezmu tedy jaksi trošičku zjednodušeně, z toho taxiku vystupuješ už jenom s tou flashkou?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Už jenom s tou flashkou a vlastně všechny ty data se posílají. Já třeba dřív jsem musel si dojet někam pro nějakou kazetu, pro nějakej text, teď mají ty studia, mají filmovej kanál FTP na internetu, někdo mi zavolá, že by chtěl, abych pro ně udělal tenhle ten film a řekne, hele, tam máš ten film, stáhni si ho a my ti posíláme překlad. Takže já doma třikrát kliknu, během půl hodiny se mi ten film ve velice dobré kvalitě stáhne do počítače a dostanu mailem text a sednu si a už můžu pracovat na tom filmu, můžu udělat úpravu dialogů, můžu obsazovat, je to strašně, strašně se to prostě zjednodušilo ta technologie a je to úžasný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vrátíme se teď zpátky k životopisu mého dnešního hosta, dabingového režiséra Zdeňka Štěpána. Skončili jsme v podstatě vlastně po Čimelické filmové škole, ty jsi potom dostal nabídku do televize rovnou?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ne, ne, to ještě do Čimelic tehdy přijela paní režisérka Blanka Nováková, jedna z prvních jakoby dabingových režisérek, která s tím začínala a přijela si tam vybrat asistenta. Takže si mě tam vybrala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rovnou tam v Čimelicích.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Byli jsme asi tři adepti, udělali s náma takovej lehkej pohovor a ve čtvrtým ročníku už mi jako nabídli práci v Český televizi v dabingu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V dabingu rovnou, no, prosím tě, takže ty jsi bez nějakýho mezistupně po Čimelicích rovnou nastoupil v Český televizi.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Rovnou nastoupil jako asistent režie v České televizi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, tak to znamená, já jsem si myslel, že jsi se k tomu dostal teprve přes režírování těch dětských pořadů, tak tohle to bylo naopak.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ne, ne, naopak dřív.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dřív, aha, jak jsi se dostával potom k těm Magionům a Vegám.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
No, prakticky v Jindřišské ulici ve čtvrtém patře byla hlavní redakce pořadu ze zahraničí a v druhém patře byla dětská redakce, potkával jsem se s lidmi z dětské redakce, zjistili, že jsem velice kreativní a sami mi nabídli práci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A už jsme se začali potkávat. Já myslím, že docela rád vzpomínáš na tyhle ty naše společný aktivity, Magiony a Vegy.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Bylo to nádherný, ale bylo to spousta nervů, jestli ty si vzpomeneš, protože jsme to vysílali živě. Ty později, pak už jsi byl i populárnější, tak jsi nám odcházel, tak jsem tam ještě nalákal Tomáše Jančaříka a Standu Hložka, což.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petra Jančaříka. Tomáš je jeho bratr, je režisér.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Petra, pardon, Peťu, pak i mladý Honza Dolanský, Matěj Hádek, Michal Jagelka a třeba s tím Standou to byly věčný boje, protože my jsme vysílali od pěti do šesti asi, po nás šlo počasí, takže ten, kdo četl počasí, tak měl připravenou tříminutovou povídání, stránku a nám dvě minuty před tím řekli z věže, pozor, za tři minuty konec a Standa se rozpovídal s nějakým hostem a povídal a povídal a teď já do uší kameramanům, zastavte ho, ať končí, ať udělá tečku. Musíme se odstřihnout. A pořád, pořád povídal, tak byla jedna minuta pryč, dvě minuty pryč a když se to konečně podařilo někde v nějaký větě odstřihnout, tak tam přišel chudák ten počasář a řekl, dobrý večer, zítra bude hezky. Neměl žádný čas. Ale my jsme dostávali pokuty za to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jo, ale Standa měl hezkej pocit, že si popovídal, no. Ale zpátky zase k tomu dabingu. Já mám takový pocit, že v dabingu dneska je to trošičku takové zvláštní, že už nedělají, nebo mám ten pocit jenom já, že nedělají už ti úplně špičkoví herci dabing, že dneska je to spíš záležitost jaksi takové, tak jako to bývalo třeba v Německu, jo. Specializovaných skupin.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
To máš přesně pravdu. Je to tak, je to tak. Jestli můžu třeba něco prásknout na Víťu Preisse, jo, dělaj léta, léta, tak jsem ho nedávno chtěl do jednoho filmu pro Disneyho do kina, tak mu volala produkce a on se kroutil, jako že to takovýho, předal mi ho, tak se s ním domluv ty. A já říkám, Víťo, já bych tě rád, je to přesně role pro tebe, přijedeš? A Viktor mi říkal, víš, a kdy v pátek je to? No, když já od nás, než já bych vyjel na tu Jižní spojku, tak já tam pojedu hodinu a půl, hele, Zdendo, nezlob se. Jsou kluci unavený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jo, no, tak mají hodně práce.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Mají hodně práce, to je pravda, že ti špičkoví herci mají hodně práce, ale jako když je to hezká, nějaká hezká role a mají čas, tak přijdou, přijdou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale většinou, jak říkám, je to spíš specializovaných herců, kteří jinak třeba člověk je vůbec nikde nevidí.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Je tam určitě obrovský množství šikovných lidí, strašně šikovnejch a říkám to všude, že jsou šikovní herci, ale ty herečky jsou ještě o kousek vejš. Ty ženský opravdu, ta děvčata jsou strašně šikovná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak teď sis to u nich našplhal, to je hezký.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zavítáme samozřejmě i dnes mezi klasiky českého humoru a to díky výběru Zdeňka Štěpána, dabingového režiséra, mého dnešního hosta. Je pravda, že herec, kterého sis vybral, tedy Jarda Štercl, tak ten asi mezi tvoje klienty v dabingu nikdy nepatřil.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Nikdy nepatřil, ale divil by ses, Jarda měl bratra Václava, kterýmu se říkalo Battle, jako Balík, protože byl o maličko menší než ten Jarda a s tím jsem pracoval v dabingu. Ten k nám chodívával dělat takový sbory a menší roličky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl mu podobný, ano, ano.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Říkali jsme mu Vašek Battle Štercl. A pana Štercla jsem si vybral, já už jsem ho strašně dlouho neslyšel nikde, takže byste mi udělali velikánskou radost, kdybyste tam vybrali nějakou jeho scénečku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, já si myslím, že to je dobře, že sis ho vybral, protože na takovéhle herce, jako je Jarda Štercl, by se nemělo zapomínat. Tak teď k tomu hezky přispějeme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak s kým by si měl tak popovídat po telefonu režisér, než s hercem. Ovšem tohle to spojení, ke kterému za chviličku dojde, je docela zvláštní, protože když tady sedí u mě ve studiu Tandemu režisér dabingu Zdeněk Štěpán, tak na druhé straně bych čekal nějakého dabingového herce, ale to je herec divadla v Mladé Boleslavi Ota Jirák, který v dabingu když tak dělá Jú a Hele, že jo, anebo medvědy. Haló, haló, Oto.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, jsem tady, poslouchám to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nazdar, Otíku, prosím tě, ale já jsem se dozvěděl právě od Zdeńka, že vy jste spolu dělali takový plnohodnotný, plnokrevný divadlo. Jak k tomu došlo?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, jistě. Já si myslím, no, jak k tomu došlo, spáchal jsem hru a říkali, ať si to režíruju a já jsem říkal, to ne, to chce jiný oko a vzpomněl jsem si, že se Zdeňkem máme celkem společnou notečku, že jo, co se humoru týče, poněvadž se známe už opravdu dlouho a říkal jsem si, on je furt zavřenej v tý díře někde, ať přijde taky mezi lidi, že jo, tak jsem ho oslovil a jemu se to líbilo, musím říct, a počínal si jako divadelní herec velmi rozumě. Bylo to bezvadný.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
No, ono taky, Oto, samozřejmě, když režíruješ hru a hraje ti v tom autor, tak ten, to je nebezpečný, no, byly tam nějaký lehký, lehký třenice, ale opravdu jenom lehký.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A Zdenku, vybral by sis tuhle tu režii, kdyby to byl někdo jinej než tvůj kamarád Ota Jirák?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Nevím, já jsem s tím neměl žádný zkušenosti a Ota mě chvíli přemlouval, ale pak to pro mě byl úžasnej, úžasnej prostě zážitek, kdy jsem dva měsíce dojížděl do Mladé Boleslavi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě jste neřekli vůbec titul.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Smím prosit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Smím prosit, no, a prosím tě, no, tak to je, myslím, úspěšnej titul, ne, u vás, Oto, co?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, tak poměrně jo, no, tak teď bude mít v boleslavským divadle derniéru, ale ještě se s ním jezdí po různejch zájezdech, no. Problém je v tom, že já mám, že jo, jak jsem dělal léta pantomimu, tak mám potíže jaksi pamatovat si text a všichni říkají, kruci, vždyť jsi to napsal, jak to, že si nepamatuješ to, co jsi napsal. A já jim říkám, no, tak copak si člověk může pamatovat každou blbost, kterou napíše, že jo, to je volovina. A když něco náhodou skončím nebo přidám, tak říkám, to bylo po poradně s autorem. Mám dobrou výmluvu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě. Já tě teď trochu budu parafrázovat. Napíšeš zase nějakou, s prominutím, ptákovinu, kterou bys zase si střihnul se Zdeňkem Štěpánem.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, tak mám jednu napsanou, už jsem mu ji poslal, on si ji ještě nepřečetl, takže nevím, jestli se mu ta první tak líbila, jak tvrdí.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Není čas, Otíku, není čas zatím.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Není čas, viď, no, já nemám čas na psaní zase, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chlapci, na to si musíte udělat čas, na příjemné věci by si člověk čas měl udělat. Otíku, moc ti děkuju za tvůj dnešní příspěvek do našeho Tandemu, slyším, že jsi někde v nějaké komorní místnosti, asi se chystáš na zkoušku nebo jsi na zkoušce, ne.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ne, já tady sedím u počítadla ve skříni, Zdeněk to zná, tady na chalupě, ty jsi tady ještě nebyl, viď, to musíš přijet. A mám tajný vchod, já si takhle plním dětský přání, víš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měj se moc hezky a díky. Ať se všechno daří, ahoj.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ahoj, Oto. Papa.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Mějte se krásně, ahoj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem před chvilkou před písničkou, když jsme si povídali s Otou Jirákem, tak jsem řekl, že Ota Jirák spíš jaksi dabuje takové postavičky jako třeba Jú a Hele a podobně. Ale on dělá u tebe, Zdeňku, taky docela velké role, hlavně v animovaných věcech, viď.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Hlavně, hlavně, no, ale my jsme teďka třeba dodělali Medvídka Pú podle A. A. Milneho, už byl seriál a tohle to je udělanej film skutečně podle tý knížky, takže to je takový miloučký, krásňoučký a Ota tam dělá tygra, nádherně, nádherně, prostě živočišnýho, takovýho tygra, kterej tam lítá a je tak šikovnej moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je šikovnej, je. Ale prosím tě, já se zastavím rád u těch zvířátek, protože k nim se pojí jedna taková story, která ti možná trošičku způsobila taky malinko takovej ten studenej pot na zádech, protože jsi najednou byl postavenej před nutnost volby, že si neměl Kačera Donalda, tedy hlas a že si ho nakonec začal dělat sám.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ne, to byla v začátku v těch 90.letech, kdy se sem začaly lifrovat z Ameriky spousta těch seriálů, tak byly Kačeří příběhy, myslím, že se to jmenovalo Kačeří příběhy. A to jsem najednou začali jezdit z Ameriky i producenti a dělaly se castingy na ty, na ty role. No, a v tomhle seriálu přijel Kačer Donald v prvním díle, přivezl tři své malé synovce Strýčkovi, on se jmenoval jinak, Skrblíkovi, my jsme tenkrát přemejšleli, jak se má jmenovat, jestli Držgrešle, nebo já jsem pak, mě napadlo Skrblík, protože v celým seriálu, kdyby řekl Strýčku Držgrešle, komu jsi to dal, Strýčkovi Držgrešlovi, tak by to byly strašný potíže. No, tak mi je přivezl a jen řekl tři věty, tady je máš a odešel. Tak jsme dělali zkoušky a já dělal s Karlem Heřmánkem, Rudlou Hrušínským mladším, spousta lidí a všem jsem předváděl, jak to má dělat, a nakonec mi řekli všichni, víš co, udělej si to sám. Tak já jsem do tý Ameriky musel poslat i vzorky a jako šestej nebo sedmej vzorek jsem natočil sebe a oni nám pak zavolali a řekli, že všechno nic, špatný, špatný a že ten sedmej, no, jakžtakž, tak že by to mohlo udělat. To byl spěch na to vysílání. Tak jsem to udělal ty tři věty sám, no, a co čert nechtěl, třicátej díl přišel a Kačer Donald tam mluvil celej díl. Tak to jsem taky ještě zvládnul, ale pak jsme hledali, hledali a teď máme vynikajícího kačera Pavla Franka z Ostravy, což je kluk čtyřicátník, kterej dělá nějaký řemeslo, ale je velice, velice na to šikovnej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To není herec?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ne, vůbec, to vůbec není herec. Ten jezdí, ale jezdí na Slovensko, dělá to v Bratislavě a dokonce se vyjádřili z tý Ameriky, že je, protože jim tam teďkon nedávno taky umřel ten pán, co jim to dělal, tak že uvažujou a že je tak šikovnej, že je možná lepší než. Velice šikovnej pán.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak se k tomu vůbec dostal, jak jsi ho objevil?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
No, tak vlastně jsme dělali, někam jsme napsali, že sháníme a posílali nám lidi vzorky a já jsem v Ostravě měl jednu spolužačku z Čimelic ze školy, která, přes kterou někdo, říkala, že to tam někdo takovej to dělá, tak my sehnala na něj kontakt, já jsme ho chviličku přemlouval a teďka už jezdí. Ale tam to je zřejmý, protože oni chodili do školy, Ostrava-Polsko, v Polsku svýho času všechny peníze utratili za americký filmy a za žvýkačky, se říká, takže v tý době oni chytali polskou televizi. A tam ty Disneyovky jely, jely, takže on odmalička zkoušel toho Kačera, asi ve třídě byl úspěšnej a tak dlouho ho piloval, až je teďkon opravdu, opravdu to kačer a je mu hlavně rozumět. Jestli ještě můžu. Když tady byl ten pán z tý Ameriky, tak jsme to zkoušeli s těma lidma a já mu říkám tomu pánovi, říkám, ale ono tomu kačerovi, když je to takhle, tak ono mu není rozumět, a on řekl, no, to je právě ono. O to jde. A Pavlovi Fraňkovi je rozumět. A dělá to výborně.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dabingový režisér Zdeněk Štěpán má za sebou opravdu strašnou spoustu práce a já bych neřekl ani práce, možná, že to je pro nás všechny samozřejmě příjemná zábava, pro něj to byla práce. Ale když se tak podívám na ten výčet Simpsonovi, Městečko Twin Peaks, Stargate, Letopisy Narnie, Shrek, Příšerky s.r.o. a další a další samozřejmě, to jsem vyjmenoval jenom takové, já nevím, co mě tady hned napadly, ale jsi za Simpsonovi dokonce držitelem ceny, zvláštní ceny Františka Filipovského.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ano, ano, to jsem dostal asi před šesti lety, před šesti lety, ale já ty Simpsonovi točím od roku 91.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už se tam vystřídali i interpreti.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Takže 21 let. Dejme tomu, těch prvních pět let u nějakejch těch rolí se střídali, ale řekl bych, že posledních deset let každej si mluví svoji postavičku, akorát, že mi odešel Vlastík Bedrna nebo odešel, měl mozkovou příhodu, zdálo se, že to všechno nějak ustojí, ale pak chudák ochrnul na půl těla a dotklo se i toho řečovýho centra, takže nemohl a dělali jsme casting. Ten byl taky strašně složitej, protože se to 10, nebo 15 let vysílalo, že jo, měli, Simpsonovi mají svoji velikánskou skupinu lidí, která jim fandí na internetu, mají svoje stránky. Takže když jsme to dělali, tak jsem vybral několik scének a pozval jsem k tomu, z těch Simpsonů, a pozval jsem hodnotitele, dva dramaturgy z tý Simpsonovský sekce, dva zvukaře a já jsem měl ještě poradní hlas. A natočil jsem to zase asi s 8 lidmi a nechal jsem, já jsem teda ten svůj tajnej tip, že to bude dělat Vlastík Zavřel, jako měl, protože ten Vlasta Zavřel je z gruntu, to je prostě z gruntu prostě Simpson, když ho vidíš a o to tam jde. Tak jsme to prostě takhle jako natočili s těma lidma, nechal jsem těch šest lidí vybírat a můj hlas tam nakonec rozhodl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale Vlastík Zavřel je, myslím, opravdu.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
To je Homer Simpson.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě a vůbec jsme si nepopovídali o tom, o tvých zájmech, zálibách, třeba o tom, že máš čtyři kluky, většinou hokejisty, protože vím, že ty taky strašně rád hraješ hokej, viď. Jseš sportovec tělem i duší a hraješ tenis, jezdíš na kole. Ale ti tvoji kluci, to jsou dobří hokejisti, viď.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Druhej byl v Kanadě, zůstal tam už, hrál tam, vystudoval tam, tady hrával s Tomášem Vlasákem, za Slavii byli mistři republiky jako junioři a tenkrát si ho tady někdo vyhlídl a tak se ptali, jestli ho tam pošlu, tak jsem ho tam poslal a on už tam zůstal. Hrál, hrál, teď už nehraje. Ale já jsem hrál i fotbal. Já jsem vrátím do tý Příbrami. V tý Příbrami byl Baník Příbrama a můj tatínek, kterej pocházel z Prahy, tak ten dokonce hrál za Viktorii Žižkov a v jedné knize pana Laufera Josefa je fotka, kde on jako hráč Viktorie Žižkov je prostě na té fotce. A v tý Příbrami potom on tam něco dělal v tom Baníku Příbram, trénoval, no, a my jako i moji bráchové jsme hráli fotbal, hokej, všechno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pěkný, tak vidíš to, tak vlajku rodu Štěpánů, i když ne sportovní, teď nese zase na té kulturní frontě dál Zdeněk Štěpán, můj dnešní host. Moc ti děkuju, Zdeňku, za tvoje dnešní povídání.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Není zač, já jsem byl rád s tebou, Jendo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ať se daří, protože vždycky, když uvidíme tvoje jméno na titulcích, tak budeme vědět, že to bude zase stát za to, protože v dabingu tvoje jméno opravdu hodně znamená. Díky a měj se hezky.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Já taky děkuju, na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás všech zdraví Jan Rosák. Dnes si ke mně přisedl muž, se kterým jsem v Tandemu jel mnohokrát, ne sice v tom našem rozhlasovém, ale kdysi jsme spolu vozili divákům v České televizi Magion. A myslím, že docela dobře. Jsem rád, že pozvání do Tandemu přijal dnes hlavně dabingový režisér Zdeněk Štěpán. Já tě zdravím a vítám.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ahoj, Jendo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než ovšem vyjedeme, tak poprosím do režie o pěknou písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Magion, to bylo, jak známo, vysílání pro děti a mládež na prvním stupni tedy a právě proto se dostáváme se Zdeňkem Štěpánem nejprve k povídání o dětství. Tak kdepak jsi se narodil, Zdeňku.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Já jsem se narodil v Příbrami. V krásné Příbrami, nádherný, chodil jsem do školy na Březové Hory, což je část Příbrami. Chodil jsem do školy, kde na chodbách jsme měli fotografie slavných rodáků, kteří se v Příbrami narodili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdo to třeba byl?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
A byl tam pan Hlinomaz, pan Effa, pan Jedlička a mě tehdy vůbec nenapadlo, že se s těmito lidmi někdy setkám. A povedlo se mi, že jsem třeba od pana Hlinomaze, jak jsem studoval filmovou školu a byli jsme s /nesrozumitelné/ na nějakým festivalu, tak tam byl pan Hlinomaz a večer v nějaké hospůdce mi nakreslil svůj, protože víme, že on krásně maloval, krásnýho tygra na účtenku z tý hospody. Bohužel jsem to už ztratil. S panem Effou jsem se potkal, když jsme točili Pepka Námořníka potom ještě v tom dabingu a s Tondou Jedličkou jsme natočili toho spoustu, spoustu, protože on dělal ty dětský věci, ty zvířátka a všechny ty zvuky okolo. To mě tenkrát vůbec nenapadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zvláštní, že tedy opravdu ti to zůstalo teda v paměti a že se to stalo pro tebe vlastně osudem. Když tě to nenapadlo, že budeš někdy s nima dělat, co tě napadalo spíš tehdy.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Tak chtěl jsem být spíš archeolog, bavili mě věci jako bádání a hledání těch starých věcí, to mě docela bavilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale zase v Příbrami, tam, kde jsi kopnul, tak tam spíš ruda nějaká, uran.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Tam to bylo, uran, to máš pravdu, no, tam byly rudný doly, uranový doly, stříbrný doly. Vlastně v Příbrami, když vezmeš, teď je tam krásný muzeum hornický, ale my jsme si na těch šachtách hráli, my jsme tam běhali. Tam je třeba důl Anna, kterej, já myslím, donedávna ještě byl nejhlubším evropským dolem, šachta, tuším, že 1600 metrů hluboká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To chceš říct, že tam jste si hráli, jo.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Tam dole ne, tam dole ne. Ne, ale po těch šachtách jsme chodili a sbírali jsme různý kameny, kde byly nějaký krystalky, nebo něco, tak tam jsme hledali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, archeolog jsi chtěl bejt, no, prosím tě, ale potom jsi se najednou vzpamatoval.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Pak jsem se vzpamatoval, protože jsem začal recitovat, fotografovat a začal jsem spíš tíhnout tyhle ty humánnější, ne technický věci, k múzám a matematika, fyzika, chemie mi byly cizí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a koukám, že tady mám napsanou Čimelickou střední filmovou školu.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
To byly nejkrásnější léta asi v mým mládí, jako každej prostě od těch 16 do těch 19 začíná poznávat pořádně ten život a začíná navazovat takový ty velký přátelství, že jo, a prožívat spoustu takových těch krásných zážitků od prvních lásek a hospod a všeho možnýho, tak to byla nádhera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, na Čimelickou filmovou školu vzpomíná rád Karel Čáslavský, Karel Šíp.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Karel Šíp, Karlík, tam chodilo spoustu, spoustu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam je spousta slavných absolventů, no. Tak jak tak koukám, tak i Zdeněk Štěpánek, který ovšem to potom dotáhnul až na špičku naší dabingové tvorby.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, myslím si, že se Zdeňkem Štěpánem si popovídáme dneska hlavně o dabingu, i když už, jak jsem třeba v úvodu zmínil, jsme spolu dělávali taky pořady pro děti, třeba Magion a podobně, když jsi mě vedl jako režisér. Ale ten dabing je, myslím, tvoje taková jaksi nejdůležitější část tvýho uměleckýho života. Tahle ta kategorie si myslím, že.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Je to pravda, no, já jsem vlastně, když jsem dělal ty Magiony, tak jsem v tom vždycky vysílání jako zapadal, začínal jsem dělat i tyhle ty věci, ale pak mě ten dabing jako úplně zchramstnul, abych tak řekl, pohltil a tý práce bylo tolik, tolik, že jsem na nic jinýho neměl čas prakticky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to ani tak běžný divák nepozná, možná, že ta technologie dabingu se třeba změnila, protože on prostě vidí v televizi film, který je nadabován do češtiny, více či méně pořád stejně, i když jaksi třeba herci bývávali tehdy anno dazumal, takoví ti špičkoví, to znamená i činoherci, kteří jsou na divadle, v televizi a ve filmu na prvních listech titulkových listin. A dneska jsou to herci třeba už méně známí, ale ten dabing je pořád v podstatě jaksi velmi slušný. Ale co ta technologie, změnila se, Zdeňku?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
No, technologie se změnila úplně šíleně. Když vezmeme, že se začínalo po válce v 50.letech, televize, když si vzpomeneš na pana Švarce Bobu, tak ten jako byl první dabér, první Slovák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to ještě bylo snad živě, ne.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
A to se dělalo i živě právě a to se zkoušelo, vlastně se dva, tři dny zkoušela, ale to já nepamatuju osobně. Z vyprávění, že se dva, tři dny zkoušel ten film a pak se to živě vysílalo. To musely bejt strašný nervy. Ale pak se začalo prostě točit na ty filmový pásy a jestli si vůbec dokáže ten posluchač představit, každý známe od Pavla Čáslavskýho tu plechovou krabici, tak tyhle filmy, ten film se vlastně promítal a ten film jako takovej měl třináct těchto krabic plechových, kde byl film. Dalších třináct krabic byl magnetofonový pásek stejně silný, na kterém byl natočený dialog. Dalších 13 krabic bylo hudby, dalších 13 krabic byly ruchy a dalších 13 krabic byly sbory. A to vše se pak muselo smíchat dohromady na další pásek. To znamená, že se tehdy neustále stěhovalo do čtvrtýho patra v Besedě nebo kdekoliv, přijely dva taxiky a vynášely jsme krabice do pater nahoru a dolů, to bylo šílený. A to pokračovalo snad do takovýho roku 76, kdy se začal, začalo točit na Ampex, což byl jako pásek magnetofonovej asi tak 8, 10 centimetrů širokej, na kterém byl obraz a osm stop zvukovejch tam se dalo zaznamenávat, tak což byla taková velikánská krabice, která se nosila. A pak to vzalo strašný nožičky, strašný, že z toho pásku byl menší, potom to byla jenom kazeta, pak to byla nějaká datová kazeta a teď vlastně, když si vezmeš jenom nějakou flashku, tak na tu flashku si nahraješ film v digitální kvalitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chceš říct, že dneska, když to vezmu tedy jaksi trošičku zjednodušeně, z toho taxiku vystupuješ už jenom s tou flashkou?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Už jenom s tou flashkou a vlastně všechny ty data se posílají. Já třeba dřív jsem musel si dojet někam pro nějakou kazetu, pro nějakej text, teď mají ty studia, mají filmovej kanál FTP na internetu, někdo mi zavolá, že by chtěl, abych pro ně udělal tenhle ten film a řekne, hele, tam máš ten film, stáhni si ho a my ti posíláme překlad. Takže já doma třikrát kliknu, během půl hodiny se mi ten film ve velice dobré kvalitě stáhne do počítače a dostanu mailem text a sednu si a už můžu pracovat na tom filmu, můžu udělat úpravu dialogů, můžu obsazovat, je to strašně, strašně se to prostě zjednodušilo ta technologie a je to úžasný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vrátíme se teď zpátky k životopisu mého dnešního hosta, dabingového režiséra Zdeňka Štěpána. Skončili jsme v podstatě vlastně po Čimelické filmové škole, ty jsi potom dostal nabídku do televize rovnou?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ne, ne, to ještě do Čimelic tehdy přijela paní režisérka Blanka Nováková, jedna z prvních jakoby dabingových režisérek, která s tím začínala a přijela si tam vybrat asistenta. Takže si mě tam vybrala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rovnou tam v Čimelicích.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Byli jsme asi tři adepti, udělali s náma takovej lehkej pohovor a ve čtvrtým ročníku už mi jako nabídli práci v Český televizi v dabingu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V dabingu rovnou, no, prosím tě, takže ty jsi bez nějakýho mezistupně po Čimelicích rovnou nastoupil v Český televizi.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Rovnou nastoupil jako asistent režie v České televizi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, tak to znamená, já jsem si myslel, že jsi se k tomu dostal teprve přes režírování těch dětských pořadů, tak tohle to bylo naopak.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ne, ne, naopak dřív.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dřív, aha, jak jsi se dostával potom k těm Magionům a Vegám.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
No, prakticky v Jindřišské ulici ve čtvrtém patře byla hlavní redakce pořadu ze zahraničí a v druhém patře byla dětská redakce, potkával jsem se s lidmi z dětské redakce, zjistili, že jsem velice kreativní a sami mi nabídli práci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A už jsme se začali potkávat. Já myslím, že docela rád vzpomínáš na tyhle ty naše společný aktivity, Magiony a Vegy.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Bylo to nádherný, ale bylo to spousta nervů, jestli ty si vzpomeneš, protože jsme to vysílali živě. Ty později, pak už jsi byl i populárnější, tak jsi nám odcházel, tak jsem tam ještě nalákal Tomáše Jančaříka a Standu Hložka, což.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petra Jančaříka. Tomáš je jeho bratr, je režisér.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Petra, pardon, Peťu, pak i mladý Honza Dolanský, Matěj Hádek, Michal Jagelka a třeba s tím Standou to byly věčný boje, protože my jsme vysílali od pěti do šesti asi, po nás šlo počasí, takže ten, kdo četl počasí, tak měl připravenou tříminutovou povídání, stránku a nám dvě minuty před tím řekli z věže, pozor, za tři minuty konec a Standa se rozpovídal s nějakým hostem a povídal a povídal a teď já do uší kameramanům, zastavte ho, ať končí, ať udělá tečku. Musíme se odstřihnout. A pořád, pořád povídal, tak byla jedna minuta pryč, dvě minuty pryč a když se to konečně podařilo někde v nějaký větě odstřihnout, tak tam přišel chudák ten počasář a řekl, dobrý večer, zítra bude hezky. Neměl žádný čas. Ale my jsme dostávali pokuty za to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jo, ale Standa měl hezkej pocit, že si popovídal, no. Ale zpátky zase k tomu dabingu. Já mám takový pocit, že v dabingu dneska je to trošičku takové zvláštní, že už nedělají, nebo mám ten pocit jenom já, že nedělají už ti úplně špičkoví herci dabing, že dneska je to spíš záležitost jaksi takové, tak jako to bývalo třeba v Německu, jo. Specializovaných skupin.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
To máš přesně pravdu. Je to tak, je to tak. Jestli můžu třeba něco prásknout na Víťu Preisse, jo, dělaj léta, léta, tak jsem ho nedávno chtěl do jednoho filmu pro Disneyho do kina, tak mu volala produkce a on se kroutil, jako že to takovýho, předal mi ho, tak se s ním domluv ty. A já říkám, Víťo, já bych tě rád, je to přesně role pro tebe, přijedeš? A Viktor mi říkal, víš, a kdy v pátek je to? No, když já od nás, než já bych vyjel na tu Jižní spojku, tak já tam pojedu hodinu a půl, hele, Zdendo, nezlob se. Jsou kluci unavený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jo, no, tak mají hodně práce.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Mají hodně práce, to je pravda, že ti špičkoví herci mají hodně práce, ale jako když je to hezká, nějaká hezká role a mají čas, tak přijdou, přijdou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale většinou, jak říkám, je to spíš specializovaných herců, kteří jinak třeba člověk je vůbec nikde nevidí.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Je tam určitě obrovský množství šikovných lidí, strašně šikovnejch a říkám to všude, že jsou šikovní herci, ale ty herečky jsou ještě o kousek vejš. Ty ženský opravdu, ta děvčata jsou strašně šikovná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak teď sis to u nich našplhal, to je hezký.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zavítáme samozřejmě i dnes mezi klasiky českého humoru a to díky výběru Zdeňka Štěpána, dabingového režiséra, mého dnešního hosta. Je pravda, že herec, kterého sis vybral, tedy Jarda Štercl, tak ten asi mezi tvoje klienty v dabingu nikdy nepatřil.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Nikdy nepatřil, ale divil by ses, Jarda měl bratra Václava, kterýmu se říkalo Battle, jako Balík, protože byl o maličko menší než ten Jarda a s tím jsem pracoval v dabingu. Ten k nám chodívával dělat takový sbory a menší roličky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl mu podobný, ano, ano.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Říkali jsme mu Vašek Battle Štercl. A pana Štercla jsem si vybral, já už jsem ho strašně dlouho neslyšel nikde, takže byste mi udělali velikánskou radost, kdybyste tam vybrali nějakou jeho scénečku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, já si myslím, že to je dobře, že sis ho vybral, protože na takovéhle herce, jako je Jarda Štercl, by se nemělo zapomínat. Tak teď k tomu hezky přispějeme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak s kým by si měl tak popovídat po telefonu režisér, než s hercem. Ovšem tohle to spojení, ke kterému za chviličku dojde, je docela zvláštní, protože když tady sedí u mě ve studiu Tandemu režisér dabingu Zdeněk Štěpán, tak na druhé straně bych čekal nějakého dabingového herce, ale to je herec divadla v Mladé Boleslavi Ota Jirák, který v dabingu když tak dělá Jú a Hele, že jo, anebo medvědy. Haló, haló, Oto.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, jsem tady, poslouchám to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nazdar, Otíku, prosím tě, ale já jsem se dozvěděl právě od Zdeńka, že vy jste spolu dělali takový plnohodnotný, plnokrevný divadlo. Jak k tomu došlo?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, jistě. Já si myslím, no, jak k tomu došlo, spáchal jsem hru a říkali, ať si to režíruju a já jsem říkal, to ne, to chce jiný oko a vzpomněl jsem si, že se Zdeňkem máme celkem společnou notečku, že jo, co se humoru týče, poněvadž se známe už opravdu dlouho a říkal jsem si, on je furt zavřenej v tý díře někde, ať přijde taky mezi lidi, že jo, tak jsem ho oslovil a jemu se to líbilo, musím říct, a počínal si jako divadelní herec velmi rozumě. Bylo to bezvadný.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
No, ono taky, Oto, samozřejmě, když režíruješ hru a hraje ti v tom autor, tak ten, to je nebezpečný, no, byly tam nějaký lehký, lehký třenice, ale opravdu jenom lehký.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A Zdenku, vybral by sis tuhle tu režii, kdyby to byl někdo jinej než tvůj kamarád Ota Jirák?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Nevím, já jsem s tím neměl žádný zkušenosti a Ota mě chvíli přemlouval, ale pak to pro mě byl úžasnej, úžasnej prostě zážitek, kdy jsem dva měsíce dojížděl do Mladé Boleslavi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě jste neřekli vůbec titul.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Smím prosit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Smím prosit, no, a prosím tě, no, tak to je, myslím, úspěšnej titul, ne, u vás, Oto, co?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, tak poměrně jo, no, tak teď bude mít v boleslavským divadle derniéru, ale ještě se s ním jezdí po různejch zájezdech, no. Problém je v tom, že já mám, že jo, jak jsem dělal léta pantomimu, tak mám potíže jaksi pamatovat si text a všichni říkají, kruci, vždyť jsi to napsal, jak to, že si nepamatuješ to, co jsi napsal. A já jim říkám, no, tak copak si člověk může pamatovat každou blbost, kterou napíše, že jo, to je volovina. A když něco náhodou skončím nebo přidám, tak říkám, to bylo po poradně s autorem. Mám dobrou výmluvu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě. Já tě teď trochu budu parafrázovat. Napíšeš zase nějakou, s prominutím, ptákovinu, kterou bys zase si střihnul se Zdeňkem Štěpánem.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, tak mám jednu napsanou, už jsem mu ji poslal, on si ji ještě nepřečetl, takže nevím, jestli se mu ta první tak líbila, jak tvrdí.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Není čas, Otíku, není čas zatím.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Není čas, viď, no, já nemám čas na psaní zase, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chlapci, na to si musíte udělat čas, na příjemné věci by si člověk čas měl udělat. Otíku, moc ti děkuju za tvůj dnešní příspěvek do našeho Tandemu, slyším, že jsi někde v nějaké komorní místnosti, asi se chystáš na zkoušku nebo jsi na zkoušce, ne.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ne, já tady sedím u počítadla ve skříni, Zdeněk to zná, tady na chalupě, ty jsi tady ještě nebyl, viď, to musíš přijet. A mám tajný vchod, já si takhle plním dětský přání, víš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měj se moc hezky a díky. Ať se všechno daří, ahoj.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ahoj, Oto. Papa.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Mějte se krásně, ahoj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem před chvilkou před písničkou, když jsme si povídali s Otou Jirákem, tak jsem řekl, že Ota Jirák spíš jaksi dabuje takové postavičky jako třeba Jú a Hele a podobně. Ale on dělá u tebe, Zdeňku, taky docela velké role, hlavně v animovaných věcech, viď.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Hlavně, hlavně, no, ale my jsme teďka třeba dodělali Medvídka Pú podle A. A. Milneho, už byl seriál a tohle to je udělanej film skutečně podle tý knížky, takže to je takový miloučký, krásňoučký a Ota tam dělá tygra, nádherně, nádherně, prostě živočišnýho, takovýho tygra, kterej tam lítá a je tak šikovnej moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je šikovnej, je. Ale prosím tě, já se zastavím rád u těch zvířátek, protože k nim se pojí jedna taková story, která ti možná trošičku způsobila taky malinko takovej ten studenej pot na zádech, protože jsi najednou byl postavenej před nutnost volby, že si neměl Kačera Donalda, tedy hlas a že si ho nakonec začal dělat sám.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ne, to byla v začátku v těch 90.letech, kdy se sem začaly lifrovat z Ameriky spousta těch seriálů, tak byly Kačeří příběhy, myslím, že se to jmenovalo Kačeří příběhy. A to jsem najednou začali jezdit z Ameriky i producenti a dělaly se castingy na ty, na ty role. No, a v tomhle seriálu přijel Kačer Donald v prvním díle, přivezl tři své malé synovce Strýčkovi, on se jmenoval jinak, Skrblíkovi, my jsme tenkrát přemejšleli, jak se má jmenovat, jestli Držgrešle, nebo já jsem pak, mě napadlo Skrblík, protože v celým seriálu, kdyby řekl Strýčku Držgrešle, komu jsi to dal, Strýčkovi Držgrešlovi, tak by to byly strašný potíže. No, tak mi je přivezl a jen řekl tři věty, tady je máš a odešel. Tak jsme dělali zkoušky a já dělal s Karlem Heřmánkem, Rudlou Hrušínským mladším, spousta lidí a všem jsem předváděl, jak to má dělat, a nakonec mi řekli všichni, víš co, udělej si to sám. Tak já jsem do tý Ameriky musel poslat i vzorky a jako šestej nebo sedmej vzorek jsem natočil sebe a oni nám pak zavolali a řekli, že všechno nic, špatný, špatný a že ten sedmej, no, jakžtakž, tak že by to mohlo udělat. To byl spěch na to vysílání. Tak jsem to udělal ty tři věty sám, no, a co čert nechtěl, třicátej díl přišel a Kačer Donald tam mluvil celej díl. Tak to jsem taky ještě zvládnul, ale pak jsme hledali, hledali a teď máme vynikajícího kačera Pavla Franka z Ostravy, což je kluk čtyřicátník, kterej dělá nějaký řemeslo, ale je velice, velice na to šikovnej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To není herec?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ne, vůbec, to vůbec není herec. Ten jezdí, ale jezdí na Slovensko, dělá to v Bratislavě a dokonce se vyjádřili z tý Ameriky, že je, protože jim tam teďkon nedávno taky umřel ten pán, co jim to dělal, tak že uvažujou a že je tak šikovnej, že je možná lepší než. Velice šikovnej pán.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak se k tomu vůbec dostal, jak jsi ho objevil?
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
No, tak vlastně jsme dělali, někam jsme napsali, že sháníme a posílali nám lidi vzorky a já jsem v Ostravě měl jednu spolužačku z Čimelic ze školy, která, přes kterou někdo, říkala, že to tam někdo takovej to dělá, tak my sehnala na něj kontakt, já jsme ho chviličku přemlouval a teďka už jezdí. Ale tam to je zřejmý, protože oni chodili do školy, Ostrava-Polsko, v Polsku svýho času všechny peníze utratili za americký filmy a za žvýkačky, se říká, takže v tý době oni chytali polskou televizi. A tam ty Disneyovky jely, jely, takže on odmalička zkoušel toho Kačera, asi ve třídě byl úspěšnej a tak dlouho ho piloval, až je teďkon opravdu, opravdu to kačer a je mu hlavně rozumět. Jestli ještě můžu. Když tady byl ten pán z tý Ameriky, tak jsme to zkoušeli s těma lidma a já mu říkám tomu pánovi, říkám, ale ono tomu kačerovi, když je to takhle, tak ono mu není rozumět, a on řekl, no, to je právě ono. O to jde. A Pavlovi Fraňkovi je rozumět. A dělá to výborně.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dabingový režisér Zdeněk Štěpán má za sebou opravdu strašnou spoustu práce a já bych neřekl ani práce, možná, že to je pro nás všechny samozřejmě příjemná zábava, pro něj to byla práce. Ale když se tak podívám na ten výčet Simpsonovi, Městečko Twin Peaks, Stargate, Letopisy Narnie, Shrek, Příšerky s.r.o. a další a další samozřejmě, to jsem vyjmenoval jenom takové, já nevím, co mě tady hned napadly, ale jsi za Simpsonovi dokonce držitelem ceny, zvláštní ceny Františka Filipovského.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Ano, ano, to jsem dostal asi před šesti lety, před šesti lety, ale já ty Simpsonovi točím od roku 91.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už se tam vystřídali i interpreti.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Takže 21 let. Dejme tomu, těch prvních pět let u nějakejch těch rolí se střídali, ale řekl bych, že posledních deset let každej si mluví svoji postavičku, akorát, že mi odešel Vlastík Bedrna nebo odešel, měl mozkovou příhodu, zdálo se, že to všechno nějak ustojí, ale pak chudák ochrnul na půl těla a dotklo se i toho řečovýho centra, takže nemohl a dělali jsme casting. Ten byl taky strašně složitej, protože se to 10, nebo 15 let vysílalo, že jo, měli, Simpsonovi mají svoji velikánskou skupinu lidí, která jim fandí na internetu, mají svoje stránky. Takže když jsme to dělali, tak jsem vybral několik scének a pozval jsem k tomu, z těch Simpsonů, a pozval jsem hodnotitele, dva dramaturgy z tý Simpsonovský sekce, dva zvukaře a já jsem měl ještě poradní hlas. A natočil jsem to zase asi s 8 lidmi a nechal jsem, já jsem teda ten svůj tajnej tip, že to bude dělat Vlastík Zavřel, jako měl, protože ten Vlasta Zavřel je z gruntu, to je prostě z gruntu prostě Simpson, když ho vidíš a o to tam jde. Tak jsme to prostě takhle jako natočili s těma lidma, nechal jsem těch šest lidí vybírat a můj hlas tam nakonec rozhodl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale Vlastík Zavřel je, myslím, opravdu.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
To je Homer Simpson.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě a vůbec jsme si nepopovídali o tom, o tvých zájmech, zálibách, třeba o tom, že máš čtyři kluky, většinou hokejisty, protože vím, že ty taky strašně rád hraješ hokej, viď. Jseš sportovec tělem i duší a hraješ tenis, jezdíš na kole. Ale ti tvoji kluci, to jsou dobří hokejisti, viď.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Druhej byl v Kanadě, zůstal tam už, hrál tam, vystudoval tam, tady hrával s Tomášem Vlasákem, za Slavii byli mistři republiky jako junioři a tenkrát si ho tady někdo vyhlídl a tak se ptali, jestli ho tam pošlu, tak jsem ho tam poslal a on už tam zůstal. Hrál, hrál, teď už nehraje. Ale já jsem hrál i fotbal. Já jsem vrátím do tý Příbrami. V tý Příbrami byl Baník Příbrama a můj tatínek, kterej pocházel z Prahy, tak ten dokonce hrál za Viktorii Žižkov a v jedné knize pana Laufera Josefa je fotka, kde on jako hráč Viktorie Žižkov je prostě na té fotce. A v tý Příbrami potom on tam něco dělal v tom Baníku Příbram, trénoval, no, a my jako i moji bráchové jsme hráli fotbal, hokej, všechno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pěkný, tak vidíš to, tak vlajku rodu Štěpánů, i když ne sportovní, teď nese zase na té kulturní frontě dál Zdeněk Štěpán, můj dnešní host. Moc ti děkuju, Zdeňku, za tvoje dnešní povídání.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Není zač, já jsem byl rád s tebou, Jendo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ať se daří, protože vždycky, když uvidíme tvoje jméno na titulcích, tak budeme vědět, že to bude zase stát za to, protože v dabingu tvoje jméno opravdu hodně znamená. Díky a měj se hezky.
Zdeněk ŠTĚPÁN, režisér
--------------------
Já taky děkuju, na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
