Zdravotní klauni mají místo desinfekce bublifuk, přesto umí zázraky. Rozesmějí těžce nemocné děti i jejich rodiče

29. leden 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Docent Eduard Zahradníček a sestra Tučková léčí děti v příbramské nemocnici smíchem

Zdravotní klauni pravidelně navštěvují nemocnice v Příbrami, v Benešově i v Kolíně. Neúnavně klepou na dveře pokojů, za kterými leží vyděšené a smutné děti. Místo prášků, léčí smíchem. Malí pacienti díky zdravotním klaunům alespoň na chvíli zapomenou, co je trápí.

Do šatny zdravotnického personálu příbramské nemocnice vchází Marcela Máchová a Alexandr Stankov. Navlékají bílé pláště a ladí hudební nástroje. Za chvíli ze dveří vyjdou jako popletený docent Eduard Zahradníček a rázná vrchní sestra Tučková. Ve výbavě mají červené nosy, bublifuk a plyšového medvěda. Sestřička z dětského oddělení je vítá s otevřenou náručí a hlásí, které pokoje mohou klauni navštívit a kam je naopak vstup zakázán.

Sestra Tučková i docent Zahradníček už mají za sebou 12 let praxe, a tak zvládnou i nečekané situace. Stačí jim pár vteřin na pokoji a hned ví, jaký lék použít. Někdy se na ně děti jen dívají a mlčí, rozpovídají se, až když klauni odejdou. Dnes ale rozesmáli hlavně tatínka, který dostal klaunský nos, takže může se synem pokračovat ve hře.

Během tří hodin v nemocnici se oba klauni pěkně zapotí. Marcela Máchová i Alexandr Stankov herectví vystudovali na vysoké škole, i přesto museli ještě absolvovat celou řadu školení. Nezáleží na tom, jestli je jejich pacientům osmdesát let nebo jen dva roky. Každou klauniádu jim totiž ušijí přímo na míru.

autor: Barbora Kvapilová | zdroj:
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová