Zdravotní rubriku čeká změna. Své rady a tipy doporučí MUDr. Irena Kudrnovská

MUDr. Irena Kudrnovská pochází z Prahy, kde také vystudovala Gymnázium Jana Keplera a následně Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Touha stát se dětskou lékařkou se jí ale po studiích nevyplnila. V realitě lékařského prostředí neměla po absolutoriu jako lékařka možnost uplatnění na dětském oddělení, a tak nakonec přešla na interní oddělení, kde získala i atestaci. Následně získala i atestaci ze všeobecného lékařství a začala ordinovat jako obvodní praktická lékařka. Své lékařské zkušenosti získávala mimo Prahu v nemocnici v Berouně a též jako praktický lékař v Loděnici u Berouna. Po letech praxe se vrátila zpět do Prahy a už několik desítek let léčí své pacienty jako praktický lékař na poliklinice v ulici Na Dlouhém lánu v Praze 6

Praktický lékař má těžkou úlohu. Musí jako první udělat dobré rozhodnutí stran diagnózy a dalšího léčebného postupu. V opačném případě může způsobit vážný problém. Jak se díváte na pojem „rodinný lékař“?

Je pravda, že do mé ordinace dochází celé rodiny od těch nejstarších po nejmladší. Což je moc dobře. Rodinný lékař je skvělá věc, ale ty nejmenší bychom měli stále ponechat v péči pediatrů. Po mnoha letech praxe mohu potvrdit, že u nás v České republice bylo a naštěstí stále je skvěle vypracované dětské lékařství. Praktičtí lékaři pro děti a dorost se svým malým pacientům maximálně věnují a hlídají všechny preventivní kontroly i očkování. Takto jsou v dokonalé péči děti od kojeneckého věku až do dovršení dospělosti. Tento systém se po desetiletí osvědčil a byla by velká chyba ho nějak měnit. Tedy jakkoliv podporuji, aby jeden praktický lékař měl ve své péči celé rodiny, zároveň jsem velkým zastáncem zachování našeho systému dětského lékařství.

V jakém věkovém rozpětí tedy jsou vaši pacienti?

Nové pacienty mohu registrovat už od věku patnácti let, ale většinou je přebírám od pediatrů až po dovršení dospělosti, tedy od osmnácti let. Pokud ke mně do ordinace pravidelně dochází rodiče, prarodiče a jejich děti a vnuci, je pro mne velkou výhodou, že vím, jaké nemoci se v dané rodině objevují. V současné době je to ještě mnohem důležitější. Když dříve někdo zemřel v nemocnici, praktický lékař obdržel propouštěcí zprávu, kde byla příčina smrti pacienta uvedena. Od roku 2003 se už ale v úmrtních listech příčina smrti běžně neuvádí a dodnes to dodržují pouze některé okresní nemocnice. Pro mne jako všeobecného obvodního lékaře to v praxi znamená, že se nedozvím, na co přesně můj pacient zemřel, a často se to nedozví ani jeho rodina. Pokud ke mně přijde nový pacient, kterého vidím poprvé, nemám možnost zjistit, jaké jsou v jeho rodině dědičné choroby. Mohu si to ohlídat pouze u svých pacientů právě v případě, kdy ke mně opravdu dochází již několik rodinných generací. Pak opravdu vím, co mohli mladí podědit od svých předků a prarodičů, a hlídám to i u jejich vnuků a pravnuků…

Od listopadu budete novou tváří naší pravidelné zdravotní rubriky. Co je podle Vás v současnosti pro lidi nejdůležitější?

Ano, jsme v době, kdy díky celosvětové situaci s šířením nemoci COVID–19 snad všichni řešíme své zdraví. Myslím, že pro lidi je teď nejdůležitější, aby neztráceli zdravý selský rozum a řídili se podle něj. Hlavně je důležité, aby nepodléhali všem fámám a dezinformacím, kterých je nyní v mediích bohužel opravdu velké množství.