Žebro

Mohl, ostatně chtěl jsem to udělat, i kdybych tento dotaz nedostal. Také mně přišlo zajímavé, že v češtině máme tak podobně, skoro totožně, znějící slova označující tak rozdílné věci. Co by mohly mít společného (cituji ze slovníku) "obloukovité kosti obepínající a zpevňující trup obratlovců" a (opět cituji) "prošení o almužnu, živení se almužnami"... Podívejme se na původ obou těchto slov, třeba tam objevíme nějakou souvislost.

Žebro je výraz starý, odborníci umějí vysledovat jeho původ až do jazyka našich dávných předků, kterým říkáme Indoevropané. Takže podobná slova stejného významu mají nejen Poláci, kteří říkají žebro či ziobro, a Rusové či Srbové a Chorvati, kteří mají rebro, ale i Němci, kteří žebrům říkají Rippe, a všichni, kteří mluví angličtinou, kde je výraz rib. Původní indoevropský výraz asi zněl rebh- a znamenal zastřešovat, překlenovat, z čehož je například v řečtině sloveso erefo, zastřešuji. Souvislost mezi překlenováním a žebry je jasná, žebra překlenují, jaksi zastřešují hrudní dutinu.

Z praslovanského rebro pak v češtině vzniklo také slovo žebřík. Naši předkové si všimli, že žebřík, zařízení sloužící k lezení do výšky, je velmi podobný hrudnímu koši tvořenému žebry. Zajímavé určitě je, že tuto podobnost zaznamenali jen naši předkové, v žádném jiném jazyce kromě češtiny jazyková souvislost mezi žebry a žebříkem neexistuje. Abychom téma žebro a žebřík vyčerpali, musíme dodat, že do jazykového příbuzenstva paří i názvy rostlin žebrovice, což je lesní kapradina s řebrovitě dělenými listy, žebratka, což je vodní bylina s listy žebrovitě zpeřenými, a řebříček, jehož pojmenování, také podle podoby listů, vzniklo už v době, kdy se ve staročeštině žebrům říkalo řebro.

A jak je to se žebráním... Na otázku, jestli žebrání mělo někdy něco společného se žebry eventuálně se žebříky, musím odpovědět, že nemělo. Pokud jste snad spekulovali v tom směru, že žebráci jsou tak chudí, tedy tak hladoví a hubení, že na jejich tělech jasně vystupují žebra, a že tady je ta souvislost, nemáte pravdu. Sloveso žebrat nemá s žebry nic společného, vzniklo úplně jinak, ostatně zatímco žebro má příbuzné v mnoha indoevropských jazycích, sloveso žebrat existuje jen v češtině a ve slovenštině, tam říkají žobrat. Jde o, jak říkají odborníci, expresívní varianty starého onomatopoického, tedy zvukomalebného slovesa škebrat, z něhož je i naše současné škemrat. Takže žebrákům dalo jméno to, že o almužny prosí, škemrají, na Moravě se také říkalo žemrají či žemoří.