Pro historičku Marcelu Šášinkovou je ateliér Zdenky Braunerové srdeční záležitostí

Dnes paní Marcela Šášinková ve Středočeském muzeu Roztoky u Prahy působí jako vedoucí odborného oddělení. Ačkoliv každoročně připravuje několik výstav ročně, právě ateliér Zdenky Braunerové zůstal její srdeční záležitostí.

Svá studia ukončila absolutoriem na FF UK Praha v oboru pomocné vědy historické a archivnictví. Příchod do Roztok u Prahy v roce 2000 mnohé změnil. Největší objev pro ní byla osobnost české malířky, grafičky a knižní výtvarnice Zdenky Braunerové, jejíž život i tvorba jsou s Roztoky úzce spjaty.

Roztoky u Prahy byly častým cílem mnoha umělců

Do roztockého Tichého údolí jezdili umělci nejen tvořit své obrazy, ale také navštěvovat právě Zdenku Braunerovou. V Roztokách pobývala od dětství ve mlýně, který její rodina koupila jako své letní sídlo. V areálu mlýna si v roce 1904 už jako významná umělkyně vybudovala svůj umělecký ateliér. Jako jedna z prvních žen se věnovala výtvarnému umění profesionálně.

Kariéru zahájila v roce 1881 studiem na Akademii Colarossi v Paříži, kde následně žila až do poloviny 90. let 19. století. V době svého působení v Paříži převzala úlohu zprostředkovatelky české kultury ve Francii. Aktivně udržovala francouzské kulturní styky i na počátku 20. století díky přátelství s diplomatem a básníkem Paulem Claudelem, který působil v letech 1909 až 1911 jako francouzský konzul v Praze. To vše, včetně jejích 70 obrazů, nábytku a množství osobních předmětů na nás dýchne, pokud navštívíme její ateliér.

Stačí vyhlédnout z okna kanceláře

Dnes má v areálu bývalého Braunerova mlýna své sílo ředitelství muzea a najdete tu i kancelář paní Marcely Šášinkové. Ateliér má tedy stále na očích, ráda do něj ale zavítá i ve volném čase a zavzpomíná na jeho budování i své začátky v muzeu. Je totiž spoluautorkou celé stálé expozice Zdenky Braunerové a právě detailní archivářská práce byla základem pro úspěšné dokončení celého projektu.

V pozůstalosti malířky se zachovalo mnoho obrazů, pro vytvoření ucelené expozice ale chyběly informace. Ty bylo nutné pracně dohledat v písemných materiálech. Psal se rok 2000 a paní Šášinková spolu s kolegyní denně trávila dlouhé hodiny v Památníku národního písemnictví. Když do muzea nastoupila, byla pro ní Zdenka Braunerová neznámou osobností, kterou teprve začala objevovat. Zcela jí tato práce pohltila.

Osobní dopisy, které si Braunerová schovávala

Hlavním zdrojem byly osobní dopisy výtvarnice významným osobnostem a přátelům z oblasti předních českých a zahraničních výtvarníků a literátů. Umělkyně si navíc denně psala se svou sestrou, která se provdala do Francie. Mezi řádky se tak postupně rodila nejen osobnost Zdenky Braunerové, ale i množství důležitých informací, které souvisely s její tvorbou. K mnoha vystaveným obrazům se tak podařilo dohledat okolnosti jejich vzniku.

Díky studiu osobní korespondence začala paní Šášinková Zdenku Braunerovou poznávat více i lidsky. A také jí rozumět. A co na ní obdivuje? Její pracovitost i to, jaké si dávala umělecké výzvy. Její osobní život nebyl jednoduchý, problémy ale vždy dokázala překonat díky své umělecké práci.

Ačkoliv paní Šašinková jako vedoucí odborného oddělení každoročně připravuje několik výstav, právě ateliér Zdenky Braunerové zůstal její srdeční záležitostí. Nejraději se pak v ateliéru zadívá na obraz Braunerův rodinný salon, který vystihuje náladu domácího prostředí v pražském bytě rodiny. Stejný nábytek z pozůstalosti malířky je pak i součástí interiéru ateliéru. Díky kvalitním zdrojům informací se tak celému týmu spolupracovníků podařilo ateliér Zdenky Braunerové podle dobové dokumentace skvěle obnovit.