Bez chemie, bez rašeliny. Přírodní zahrady šetří krajinu

V přírodní zahradě by měly převažovat živé ploty z planých keřů a neměla by chybět ani suchá a vlhká stanoviště vymezená kamennými zídkami, zahradními jezírky a podobně. Krátce sekaný trávník má místo jen tam, kde se chodí. Zbytek je louka, která se poseká dvakrát, třikrát ročně.

Kodadovi si například všimli, že po odtání sněhu nebo v létě po deštích se u domku tvoří velká louže. S pomocí trubky zabudované do země proto zřídili drenáž a vodu si stáhli do tůňky opodál. Umělá strouha tak přivádí nejpřirozenější závlahu k trvalkám v okrasné zahradě u domu.

A věděli jste, že pokud chcete svou zahradu nazývat skutečně přírodní, měli byste na to mít certifikát? Získat ho není vůbec jednoduché. Rovnou zapomeňte na používání pesticidů a lehce rozpustných minerálních hnojiv. Přípustná není ani rašelina. Její získávání je totiž spojeno s devastujícím vytěžováním obrovských ploch rašelinišť.

Způsoby pěstování rostlin v přírodní zahradě

U přírodních zahrad se hojně využívá mulčování posekanou trávou, slámou nebo drcenou kůrou. Půda kolem rostlin bude díky tomu vlhká a přirozeným způsobem přispěje k růstu rostlin. Na zahradě Kodadových najdete i hnojiště. Mají dokonce i záhon plíňák z kompostovatelných plen.

Přírodní zahrada se zamrzlým umělým potokem a kostelem ve Velinách v pozadí|foto: Hannah Kodadová

Kodadovi chovají zakrslé rousné slepičky zvané liliputky, protože na zahradě nezpůsobují žádné škody. A vajíčka jsou jen o něco málo menší než od běžné slepice. A nechybí ani dům pro brouky z kamenů. Broukárium do přírodní zahrady patří, stejně tak jako spirála z cihel určená pro pěstování bylinek.