Dagmar Ruščáková: Pečeť ročních období
Začátek února poznamenala velká obleva. Nejenže teploty vystoupily neslušně vysoko, ale ještě i pršelo. Naléhavě hledím do různých předpovědí počasí a doufám, že se vrátí sníh a mráz. Únor ještě není jarní měsíc!
Čtěte také
Přesto jsem vůči tomu oteplení trošku snášenlivější, než jsem byla v prosinci. Protože leden se tady u nás pod horami nakonec povedl. Postupně napadlo poměrně dost sněhu, užili jsme si chumelenice i mráz, zářivě modrou oblohu nad zasněženou krajinou, i takové to hezké zimní teplo, kdy pod paprsky stále silnějšího sluníčka sníh kolem poledne měkne a voní jako jindy ne.
Bořila jsem se v prašanu, klouzala na ledu, dýchala jsem mrazivý vzduch za jasných měsíčních nocí. Dívala se na potok neklidně šeptající pod ledem, obdivovala zamrzlé záclony na splavech, poslouchala divoce hučící vodu pocházející z dočasného tání. Přikládala jsem do rozpálených kamen a sušila boty i psy. Mohu tak už jen za leden říct, že zima otiskla v mé duši svoji pečeť.
Patřím k zemi se čtyřmi výrazně odlišnými ročními obdobími. Mám je zapsaná ve svých kostech, ve svých základních biorytmech. Potřebuju pocítit jejich specifické rysy, aby mé pračlověčí já mohlo mít pocit, že je svět v pořádku.
Čtěte také
Každé roční období má svoji charakteristickou pečeť a pokud se stane, že něco podstatného některý rok chybí, cítím to. Je to cosi jako prázdnota… dluh.
Typicky se to stalo loni, kdy zima prostě nebyla, pro mě pokračoval nekonečný podzim. Jak moc mi chyběl sníh a mráz! Když náhodou mrzlo, nebo jsem za sněhem ujela do hor, ožila jsem. Chyběla pečeť zimy… Tentýž pocit ztráty zažívám, pokud je jaro moc horké nebo moc studené, pokud léto proprší nebo panuje neustálá výheň. Něco ve mě tím trpí. A je těžké to ignorovat.
Letošní zima však už stačila pečeť v mé duši otisknout, takže ať už únor dopadne jakkoliv, vím, že se budu moct naplno radovat z příchodu jara. Pro mě už pořádná zima byla.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Netopýrka
Kam se jen mohla schovat? Je maličká, může být kdekoliv. Říkají, počkej do noci, až začne mít hlad - objeví se. Jenže… co když ne. Co když někde zapadla a nemůže ven?
-
Dagmar Ruščáková: Veverky
Přijíždím na své oblíbené parkovací místo u lesa. Pozorně se rozhlížím - pokud máte v autě dvě nadšené vlčky a krajina je plná zvěře, naučíte se takové věci nepodceňovat.
-
Dagmar Ruščáková: Dozor
Vidím to před očima jako by to bylo dnes. Sedím u stolu, ruka křečovitě svírá tužku, jazyk mám povyplazený soustředěním a cítím, jak se mě začíná zmocňovat panika.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
