Geocaching oslavil 14. narozeniny

Už následující měsíc – tedy v červnu – byla umístěna první „keška“ na území České republiky a za těch 14 let se síť pro hledače pokladů úctyhodně rozrostla. Když si vyhledáte mapu, uvidíte rozmístění – nejhustší síť je v Praze a okolí, v Brně, u Plzně, ale najdete je takřka všude – například pod kódem GC1175D se skrývá „keška“ hraběte Chotka na jeho zámku ve Velkém Březně na Ústecku.

Princip hry je pro uživatele internetu jednoduchý – přihlásíte se, vyhledáte souřadnice úkrytu, který vás zajímá, a vypravíte se do terénu. GPS vás navádí s přesností několika málo metrů, ale na místě samém už musíte hledat sami – na stromě, v domě, pod skálou… Najdete krabičku s pokladem a notýskem, kam se zapíšete, něco z pokladu si můžete vzít na památku, ale musíte tam zas něco vložit pro další cachery nebo chcete-li „kačery“ – Češi si bleskurychle vytvořili české varianty termínů pro úkryty („keška“, „keš“) i hledače pokladu („kačer“).

Pravidla geocachingu

Najdete samozřejmě na všech stránkách věnovaných této hře. Nejdůležitější – pokud chcete sami „kešku“ umístit, musí vám to místo schválit komise, aby mohla být zanesena do mapy. Sluší se přidat informace, proč a čím je dané místo zajímavé, proč by se tam vůbec člověk měl vydat, obvyklý je i popis, zda se na místo dostanete jenom pěšky nebo třeba i na kole, zda je místo přístupné vozíčkářům.

Při hledání keší se někdy pořádně projdete, ale výsledek stojí za to|foto: Zuzana Foglarová

Etický kodex platí i pro obsah – nesmí se tam dávat potraviny – to kvůli zvěři, nesmí se tam vložit cigarety nebo zápalky – to zas kvůli dětem atd.

Geocachingu před lety propadl i Boris Hlaváček, který v něm navíc vidí ideální příležitost pro rodinné akce – „kešku“ s ním nadšeně hledává jak pětasedmdesátiletá maminka, tak děti. Krom pohybu v přírodě to člověku dává i šanci podívat se na místa, která by jinak minul, a dozvědět se o nich něco zajímavého.