Korupce a podjatí rozhodci. Podle arbitráže český stát zneužíval své mocenské funkce, říká advokát Diag Human

Česko částečně prohrálo mezinárodní arbitráž s firmou Diag Human a český stát má podle rozhodnutí zaplatit společnosti 15,5 miliardy korun. Jak velkou částku požadovala u arbitráže firma Diag Human a proč? Bylo by miliardové odškodné odpovídajícím trestem za chybu při zadávání veřejných zakázek na zpracovatele krevní plazmy? Tomáš Pancíř se ptal Jana Kalvody, advokáta, který společnost Diag Human zastupuje.

Firma Diag Human následně, vy už jste o tom mluvil, uspěla v arbitráži v roce 2008. Podle tehdejšího rozhodnutí měla od státu dostat skoro devět miliard. Stát tuto částku nezaplatil. Vy jste se následně snažili ty peníze získat prostřednictvím exekucí v zahraničí, hrozilo třeba zabavování uměleckých děl, která patří České republice. Podařilo se vám touto cestou nějaké peníze získat?

Ne, nikoli. Do roku 2014 běželo ještě tzv. přezkumná fáze toho rozhodčí řízení – a tady jsme už blízko k pointě toho mezinárodního rozhodčího nálezu.

Ten způsobem, který není podle mého názoru v těchto dokumentech mezinárodního rázu příliš obvyklý, podrobil na zhruba 100 stránkách počínání českého státu v té přezkumné fázi od roku 2008 do roku 2014 velmi ostré kritice, kdy mluví o zneužívání mocenských funkcí státu pro účely podpory v soukromoprávním sporu. Mluví o neuvěřitelném momentu, kdy si jedna strana sporu jmenuje všechny tři rozhodce, navíc evidentně podjaté. Mluví o korupci, kterou tehdejší vláda provozovala v dohodě s tehdejšími přezkumnými rozhodci.

Čtěte také

Jinými slovy, tento mezinárodní nález se podíval na český právní stát mezi lety 2008-14 očima mezinárodního práva a mezinárodně sdílených právních principů. To byl důvod, proč Česká republika neuspěla a proč v té mezinárodní arbitráži uspěl Diag Human.

Chápu dobře, že v tom rozhodnutí arbitráže v Londýně jsou konkrétní důkazy a závěr rozhodců, že v souvislosti s kauzou Diag Human se odehrávala v ČR korupce?

Ano.

Kdo koho podplatil?

Promiňte, to se dočteme zanedlouho – já jsem se toho dočetl, ale veřejnost se toho dočte, bude-li mít zájem, právě v tom řízení před londýnským High Court, protože v tom veřejném jednání soudu se ten prozatím neveřejný nález se stane veřejným.

Čtěte také

Nemůžete teď alespoň naznačit?

Nechci ani naznačit, ale chci ujistit, že způsob, kterým ten mezinárodní tribunál pojal zvláštní mocenské postupy, nátlak na druhou stranu sporu, nátlak na rozhodce a korupční dohody s rozhodci, je velmi detailní a velmi podložený. Nejen odkazy na jednotlivé důkazy, některé z nich jsou dokonce i jako faksimile uvedeny v korpusu toho nálezu, takže tam se všichni, kdo budou mít zájem, až ten nález bude veřejný, dozví více.

Vy jste argumentovali tím, že stát zapojil do této kauzy policii, tajné služby. K tomu máte důkazy? To potvrdila ta arbitráž?

Nyní už má ty důkazy ten mezinárodní tribunál a jsou v poměrně hojném počtu vypočítány v odůvodnění toho nálezu.

Jakým způsobem byla tajná služba zapojena?

Víte, mezi základní principy právního státu patří také právo na spravedlivý proces, a to dokonce i když se stát soudí s privátní firmou nebo s jednotlivcem. Stát nesmí zneužívat ty pravomoci, které druhá strana nemá. A tady stát využil téměř všechny. Některé z nich jste zmínil.

Ty důkazy a jejich objevení je velmi různé. Existuje například policejní spis, který byla ČR povinna vydat, který dokumentuje řízení ČR proti svému rovnému žalobci. Nebo je tady série dokumentů, které předal tehdejší ministr Janota jistému žurnalistovi s tím, že by měl ty dokumenty předat policii a on bude vypovídat. Ale to jen namátkou. Počkejme si na zveřejnění toho nálezu. Vaše zvědavost bude uspokojena.

Čtěte také

Vy jste samozřejmě právník, který zastupuje jednu stranu sporu, ale i tak: položil jste si někdy otázku, jestli je vlastně ten požadavek vašeho klienta na desítky miliard korun v souladu s mravností, s morálkou?

Mnohokrát mi tu otázku položila druhá strana. Vyvinula například úsilí o to, abych byl vyškrtnut z advokátní komory proto, že jsem dříve jednal v barvách státu a nyní ten stát žaluji. Já jsem se pokusil vysvětlit, že to je nedorozumění.

Pro mě stát, v jehož barvách jsem se kdysi pohyboval, není stát, který korumpuje rozhodce, posílá na své rovné odpůrce policii nebo žongluje s korupčními nabídkami. To je gang. Ten stát, který jsem já, doufám, reprezentoval, takovým státem nebyl. Čili pro mě tady žádné morální dilema neexistuje.

A je spravedlivé, aby každý z obyvatel ČR, včetně nemluvňat, zaplatil teď kvůli tomu 1500 korun?

To je velmi nespravedlivé, ale ta nespravedlnost, prosím, po letech velmi obratného PR státu a konkurence, nechť se obrátí vůči těm, kteří způsobili, že z těch necelých 16 miliard je více než 12 miliard úroků z prodlení.

Jakou historii má za sebou spor, který se s českým státem táhne 30 let? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.

autoři: Tomáš Pancíř , jkh

Související