Křečík džungarský je chovatelsky nenáročný

5. červenec 2014

Zvířecí kamarád vhodný do jakkoli velké domácnosti, kontaktní a chovatelsky nenáročný, to je křečík džungarský. Tohoto malého hlodavce si můžete pořídit i do garsonky. Dožívá se dvou až tří let, aktivní je hlavně v noci a dorůstá délky zhruba 8 centimetrů.

V přírodě obývá suché stepní až polostepní oblasti, jak vysvětluje zooložka Romana Anděrová: „Takže se obejde i bez vody, ale je nutné mu dávat šťavnaté ovoce, které rychle nehnije.“ Velmi vhodný je například kousek jablka. Dál jim můžeme nabídnout mrkev nebo košťál ze zelí. Tvrdý chléb jim čas od času pomáhá obrousit zuby.

Základem potravy by mělo být krmivo pro drobné hlodavce, které pořídíme v obchodech s chovatelskými potřebami. „Ideální je, aby křečíci dostávali poměrně velké množství sena. Nejenže tak získávají důležitou vlákninu, ale zároveň si z něj staví hnízda,“ upozorňuje Romana Anděrová.

Křečík džungarský s bílou srstí

Podle ní je lepším zázemím než klec skleněné terárium nebo plastový box pro hlodavce. Takto jsou totiž drobní hlodavci lépe chráněni před průvanem, který jim rozhodně nesvědčí. Jako podestýlka mohou posloužit například bezprašné hobliny a dobré je pořídit každému křečíkovi takzvaný domeček a občas dát do terária ruličku od toaletního papíru. Touto hračkou se vždy rádi zabaví.

Pokud se nechcete stát chovateli v pravém slova smyslu, můžete si pořídit jednoho křečíka džungarského, nebo pouze dvě či tři samičky ze stejného vrhu. Určitě spolu mohou vyjít i křeččí bratři. A pro odchov je ideální mít v teráriu jednu nebo více samiček, ale jen jediného samečka.

Pár dnů před porodem nebo hned po narození mláďat bychom měli matce vytvořit dobré podmínky tím, že ostatní dospělé křečíky přemístíme do jiného obydlí. Pro samečka by soužití s březí nebo kojící samičkou mohlo být nebezpečné.

Křečík džungarský

Pokud byste chtěli občas vzít křečíky do ruky a pohladit je, měli by si na vás trochu zvyknout. „Nesmíme na ně sahat shora, protože to vnímají jako ohrožení. Vložíme ruku do terária dlaní nahoru. Na dlaň nasypeme něco dobrého a čekáme. Oni se postupně takto naučí přijít na ruku,“ dodává Romana Anděrová.

autor: Jan Zítka
Spustit audio