Mandolína dává trampské muzice jistý směr a nahrazuje bicí
Klasická bluegrassová kapela se neobejde bez mandolíny. Drnkací hudební nástroj se zdvojenými strunami dává díky vysokým frekvencím muzice určitý směr a také nahrazuje bicí. Sestavu doplňuje kytara, kontrabas, housle a pětistrunné banjo.
„Původem pochází ze střední Asie a přes východ se dostal do Itálie a Španělska,“ říká k historii mandolinista z Luk nad Jihlavou Václav Kříž, který sám hraje pětačtyřicet let a čtyřicet let je členem slavným Pražců, bluegrassové kapely.
Mandolínu známe také z populární hudby, především z jižních států. „Ty mandolíny, které hrají v Itálii, Španělsku a jižní Americe, znějí měkce. V Řecku používají buzuku, což je modifikace mandolíny,“ dodává pan Kříž.
Mandolína má čtyři páry strun a je obvykle laděná jako housle. Hraje se na ní trsátkem. Tvoří nedílnou součást klasické bluegrassové sestavy. „Je to muzika z Ameriky, která vznikla fúzí muzik různých přistěhovalců a vyvíjela se až do roku 1939. Tehdy Bill Monroe, duchovní otec bluegrassu, založil kapelu Bluegrass Boys. Státu Kentucky se říká bluegrass, od toho ten název,“ dodává Václav Kříž.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
