Psychiatr Höschl: Zoufalství a beznaděj v Maroku pomáhají tišit turisti, kteří v zemi zůstali

11. září 2023

Maroko počítá mrtvé a zraněné. Páteční zemětřesení si dosud vyžádalo 2 122 životů, dalších nejméně 2 421 lidí bylo zraněno. Jak bezprecedentní situaci prožívají místní? A jak vnímají turisty, kteří se v zemi rozhodli zůstat? „Je hezké, že všichni zbaběle nezdrhli. Pro místní to má velký psychologický význam. Na turismu jsou mnozí závislí,“ uvažuje psychiatr Cyril Höschl. V audiozáznamu se ještě zamyslí například nad terapií na webu či příčinami a důsledky workoholismu.

Situace hromadných neštěstí a přírodních katastrof se vyznačují tím, že emocí je mnoho. Od negativních, jako je ztráta blízkých osob, přes určité zadostiučinění těch, kteří přežili. Primární emocí je ale vždy zoufalství a beznaděj. „Ty ale burcují vůli přežít. Je-li totiž život opravdu ohrožen, bojujeme o něj daleko intenzivněji než normálně. Existenciální důsledky a pocity, že nic nemá cenu, přijdou později,“ říká v pořadu Jak to vidí... psychiatr Cyril Höschl.

Velkým zdrojem emocí jsou i záchranné práce. „Přirozenou reakcí obětí totiž je, že záchranné práce často považují za pomalé, nedostatečné, chaotické. Záchranáři, kteří musejí rozlišovat, kdo má naději na záchranu, a kdo už ne, nemohou počítat s momentálním vděkem. Ať teď v situaci hrůzy a paniky udělají cokoliv, vždycky je to v uvozovkách špatně.“

Doživotní jizva

Pátrací a záchranné týmy vyšlou do Maroka Španělsko, Velká Británie, Katar a Spojené arabské emiráty. Lidé v zasažených oblastech ale budou podle prohlášení Mezinárodního Červeného kříže potřebovat pomoc dlouhé roky.

„Nejdůležitější v takových situacích je skutečně lidský kontakt, který se neztrácí a který není omezen jenom na jednu kritickou chvíli. Je zapotřebí, aby lidé v pomoci vytrvali. Ztráta blízkých příbuzných v takovém měřítku je totiž jizva, která se nikdy úplně nezacelí. Život lidí v postižených oblastech už nikdy nebude takový jako předtím. Jde tedy o to, nezapomenout na oběti, věnovat jim opakovaně památku a úctu a s pozůstalými udržet blízkost. To je mimochodem případ i Ukrajiny,“ vysvětluje psychiatr.

Zvláštní normalita

Velkou psychologickou vzpruhou jsou pro místní i turisté, kteří v zemi navzdory katastrofě zůstali. Týká se to hlavně města Marrákeš, kde jsou místní lidé odkázáni na příjmy z cestovního ruchu.

„Hlavně ať turisti platí, možná zní cynicky, má to ale i obrovský psychologický význam. To, že se v zemi nebojí zůstat, přestože nikdo neví, jestli nepřijdou nějaká návazná zemětřesení, je velký projev solidarity. Místní cítí, že v tom nejsou sami. A to je mnohem víc než to, co se utratí v místních tavernách. Je hezké, že všichni hned zbaběle nezdrhli. Zvláštní normalitu bych proto nechápal v negativním nebo cynickému slova smyslu, ale jako projev opravdové solidarity,“ uzavírá Cyril Höschl.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.