Původně se krev předávala přímo z ruky do ruky, popisuje lékař historicky první krevní transfuze

11. duben 2023

Životadárná tekutina. To je krev, která roznáší po našem těle kyslík a živiny a odebírá škodliviny. O transport kyslíku se konkrétně starají červené krvinky, bílé zajišťují imunitu, krevní destičky zacelují rány. A plazma je základní vodnatá složka, která to všechno nese.

Právě na jednotlivé komponenty rozdělují zdravotníci v transfuzních stanicích krev získanou od dárců. Každý derivát skladují odděleně a v odlišných podmínkách. A pacientům, kteří náhradu krve potřebují, pak posílají přesnou složku a samozřejmě skupinu.

Nebylo tomu tak vždycky. Krev šla kdysi z ruky do ruky. „V počátcích výzkumu, když se ještě nevědělo, že existují nějaké krevní skupiny, byly pokusy o převod krve například mezi člověkem a zvířetem. V 19. století tak zkoušeli léčit tuberkulózu, neúspěšně, ta krev je inkompatibilní,“ vypráví Vít Motáň, primář transfúzního oddělení českobudějovické nemocnice.

Čtěte také

Ani přenos krve mezi lidmi často nevedl k dobrému výsledku, protože nebyla podána odpovídající krevní skupina. „Došlo k rozpadu červených krvinek, reakcím antigenů s protilátkou a nebylo to úspěšné. Až v roce 1900 rakouský lékař Karl Landsteiner zjistil, že existují nějaké krevní skupiny, popsal je a dal základy systému AB0. Ten poté nezávisle na něm zpřesnil náš profesor Jan Janský,“ uvádí lékař.

Zhruba od roku 1907 se tak podle něj už více rozvíjela transfuziologie a právě v tomto období, zhruba do konce druhé světové války, se krev podávala přímo z ruky do ruky. „Následně se dávala do lahví, které nebyly jednorázové a sterilizovaly se, až se postupně přešlo vaky, do kterých odebíráme dodnes,“ dodává.

Celý rozhovor s lékařem Víteň Motáněm o krvi si poslechněte v magazínu Zdravíčko online.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.