Skalní dominanta uprostřed Břas nabízí výhled do kraje i historie

4. květen 2024

My laici většinou každému tvrdému kameni říkáme prostě křemen. Možná i tak vznikl název skály Křemenáč nebo Křemelák v Břasích na Rokycansku, kterou tvoří hornina jménem buližník. Ať už se blížíte k obci Břasy odkudkoli – tuhle místní buližníkovou raritu prostě nepřehlédnete.

Vrchol skály nabízí i posezení s atraktivním výhledem a dozvíte se tu také něco o české státní vlajce. Křemenáč je kulturní památkou, protože se tu v minulosti našly stopy po pravěkém osídlení. Ostrá skála uprostřed Břas trčí nad okolní domy i krajinu jako odkaz divokého geologického vývoje naší Země.

Křemenáč v Břasích na Rokycansku

Na rozdíl od materiálu okolní krajiny, který byl prostě měkčí, a za stovky miliony let ho udolala a zplacatila eroze, tyhle ostré skalky v krajině trčí dodnes. Jednou z nich je právě Křemenáč nebo také Křemelák, jak se jí tady v Břasích říká. Křemen také většinou buližník obsahuje, říká geolog Martin Lang, který zároveň připomněl i další skalnaté dominanty stejného původu a složení na Plzeňsku.

„Na buližníku stojí i hrad Radyně a z téhle opravdu hodně tvrdé a těžko opracovatelné horniny jsou i přírodní skalky Andrejšky, které leží kousek pod Radyní. Že to od sebe tyhle skalky nemají daleko dokládá i skutečnost, že na Radyni dohlédneme i právě odsud z Křemenáku,“ dodal Lang.

Vlajka vlaje, vítr fouká, výhled imponuje

Pod stožárem

Výšku skalky Křemenák (493 metrů nad mořem) umocňuje ještě mohutný stožár, na kterém je od roku 2018, od výročí 100 let vzniku Československa, česká státní vlajka. Na informačním panelu pod stožárem se dozvíte, že českou státní vlajku, jak ji známe dodnes, má na svědomí rodák z Blovic na jižním Plzeňsku Jaroslav Kursa, který ji vymyslel v roce 1920 a od té doby je spolu se stáním znakem jedním ze dvou hlavních symbolů České republiky.

Kromě Břas a Stupna těsně pod Křemenáčem je jako na dlani vidět téměř celá Plzeň, večer svítí celá velká plzeňská sídliště jako by se na obzoru vylila láva z nějaké sopky. Dohlédnout je možné i na rozhlednu Chlum, vrcholky Šumavy a Českého lesa.

Stačilo málo a nebylo tu nic

V minulosti tu kámen z Křemenáče těžili pro stavební účely. I proto se jí jeden čas, jak dokládají dobové fotografie, říkalo Zanikající hora. To se na štěstí nestalo a práce na odtěžení včas skončili před desítkami let. Nějakou dobu byla skála opuštěnou zarostlou pustinou, kam se jen tak někdo neodvážil.

Křemenáč coby kulturní památka je dnes v majetku a péči obce Břasy, která z ní vytvořila nádherné místo pro odpočinek, relaxaci i poučení. Od radnice je to na Křemenáč doslova pár kroků a přírodní upravená stezka vás nepřímo až na vrchol přivede překvapivě pohodlně. Rád sem chodí i současný starosta obce Břasy Miroslav Kroc (NEZ).

„Vyrůstal jsem nedaleko od obecního úřadu a hrál jsem si tu už jako malý. Pro návštěvníky jsme tu před časem vytvořili i několik posezení. Od nejvyššího bodu s výhledem, po zákoutí s možností opéct si za vhodného počasí buřta. Údržba Křemenáku spočívá v prořezávání náletových dřevin, aby zůstal pěkný výhled a byla průchozí stezka na vrchol. A taky musíme někdy i dvakrát ročně měnit vlajku, jak dostává hodně zabrat v silném větru na vrcholku skály,“ dodává Kroc.

Křemenák je porostlý vřesem obecným, borůvkami, břízami a borovicemi. A právě vřes dal podle tradic zřejmě vzniknout názvu obce Břasy. V lidových pramenech se totiž dříve vřesu říkalo vřasa nebo také břasa. Tak si na to vzpomeňte, až se tady budete kochat krajinou a přírodou uprostřed Břas jako my.

autor: Pavel Halla
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.