Tramvají za plameňáky. Jižní pobřeží Francie nabízí netradiční podívanou. Dalekohled s sebou!
Sousloví „má rodná hrouda“ má pro obyvatele jihofrancouzského města Montpellier opodstatněný základ. V okcitánštině se totiž město jmenuje Clapas neboli Kamenná hrouda. Z města, které vzniklo už před více než tisíci lety, se můžete městskou hromadnou dopravou dostat až přímo ke Středozemnímu moři. Tramvaj vás sveze i k přírodní rezervaci s plameňáky a čápy.
„Rád pozoruji ptáky v jejich přirozeném prostředí. Teď se dívám na tenhle pár čápů. Slyšíte to charakteristické klapání zobáku?“ ptá se Jean-Pierre. Je z východní Francie a žije ve městě Nancy. Na jih přijel za dětmi, vnučkou, krásným počasím, mořem a hlavně ptáky.
I když o sobě říká, že není žádný ornitolog, tak vybavení pro sledování opeřenců má jako profesionál. Maskáčovou vestu, a hlavně velký fotoaparát, doslova kanón, kterým fotí několik čapích párů uhnízděných na košatém stromě.
Čápi klapou zobáky při námluvách, když vítají svého partnera, nebo třeba když jeden z nich na hnízdě vstane. Když k tomu ještě syčí a rozpínají křídla, tak varují a zastrašují jiného čápa nebo dravce.
Růžové klenoty pobřeží
Mimo čápů v rezervaci narazíte taky na volavky stříbřité, popelavé, racky, lysky, několik druhů sýkorek, ledňáčky ale i větší dravce jako káňata nebo sokoly.
Ptáky tady pravidelně počítají dobrovolníci: „Každý měsíc počítáme všechny vodní ptáky v lagunách nedaleko městečka Palavas-les-Flots. Další kolegové počítají ptáky na ostatních okolních jezerech. Tahle práce – to je prostě vášeň,“ svěřuje se Patrice.
Jeden dalekohled má kolem krku a další na stojanu. Právě s tímto vybavením počítá v rezervaci plameňáky.
„Minulý měsíc jsme napočítali tři tisíce plameňáků v okolí Palavas. Jsou tu celoročně, i když přelétají na různá místa. Hnízdí v Camargue a taky ve Španělsku. Další kolonie plameňáků jsou v Itálii, na Sardinii a taky třeba v Maroku. Je tady taky hodně kormoránů, kteří tu přečkávají zimu,“ dodává Patrice.
Nedostatek vody trápí lidi i ptáky
Na počítání ptáků není v rezervaci sám. Pomáhá mu kolega a jmenovec s prošedivělým vousem. Oba se obávají dlouhodobého sucha. „Tento rok je hladina vody v okolních mokřinách velmi nízko. Mnoho ptáků sem kvůli tomu vůbec nepřiletělo,“ vysvětluje.
„Nepršelo tu už tři měsíce. Nejhorší situace je v Pyrenejích, ale my se tomu velmi rychle přibližujeme. Potýkáme se s nedostatkem vody pro obyvatele i pro ptáky.“
Oba Patricové předávají výsledky svého pozorování dalším badatelům. Místní obyvatelé a výzkumníci mají strach jak z nedostatku vody v lagunách a mokřinách, tak i z růstu hladiny moře.
Hlavně nedaleká turistická centra jsou totiž doslova obklopená vodou – z jedné strany velkými jezery a kanálem a z druhé strany Středozemním mořem, které ukusuje stále větší kus pevniny. Obyvatelé a města na pobřeží se erozi zatím snaží zabránit důmyslným systémem hrází.
Související
-
Pláže, maják a plameňáci. Do francouzského letoviska Palavas jezdí odpočívat boháči z Montpellier
Historie městečka Palavas je úzce spjatá s rybařením a taky s turismem. Aby tu ale mohli lidé odpočívat u moře, tak bylo nejdřív potřeba vysušit přilehlé bažiny.
-
Hrad vévody z Bretaně kdysi shlížel na solná pole, dnes ho obklopuje ptačí rezervace
Za francouzské revoluce se středověký hrad Suscinio chystali rozebrat na kámen, dnes je vyhledávanou historickou památkou jižní Bretaně. Mimo jiné i díky okolní přírodě.
-
Místo rybníků ptačníky. Rezervace Josefovské louky láká ptáky, hmyz i lidi
Ptačí park Josefovské louky u Jaroměře poskytuje ptákům útočiště už šestnáct let. Jeho plocha se stále rozšiřuje a ptačích druhů i dalších obratlovců přibývá.
