Vzory jsem hledala v knížkách, výšivkách i na kraslicích, říká uznávaná perníkářka

Eva Řezníčková má styl zdobení perníčků takový, jak bychom asi čekali u našich babiček a prababiček. Čistě bílé linie, různé tloušťky čar, tradiční tvary. Nejprve si kreslila vzory na papír, teprve když byla s návrhem spokojená, zkoušela ho přenést na perníčky. Inspiraci hledala ve starých knížkách, ve výšivkách, na kraslicích.

A taky od profesionálních výtvarníků: „Okresní kulturní středisko v Jihlavě pořádalo takové semináře pro amatérské výtvarníky. A na ty semináře jezdila taky výtvarnice Olga Vlasáková z Brna. Radila nám, jak to udělat, aby byl dekor rozvržený na ploše, aby to nějak vypadalo,“ vzpomíná na svoje začátky Eva Řezníčková.

Perníčky z Vysočiny udivovaly i v Číně

Dnes už je její rukopis tak nezaměnitelný, že jela česká umělecká řemesla reprezentovat i do daleké Číny: „To byla světová výstava lidových řemesel a lidového umění. Českou republiku reprezentovali krajkářka, řezbář, panenky z šustí a perníky. Říkali tomu ,pan gáj´ jako malý koláček. Všichni Číňani asi perníčky neznají,“ vypráví s úsměvem Eva Řezníčková.

Tradice v pečení medového pečiva je u nich doma dlouhá. Babička byla učitelkou medového pečiva, tatínek zase včelař, který Evu do prvního pečení vlastně postrčil. A dcery i vnoučata už se taky u perníčků točí nejen jako strávníci.

Čtěte také