Zlatou uličkou do věže Daliborky

Základem pro vznik Zlaté uličky se stal nepravidelný, čtyři až osm metrů široký terénní pás mezi dvěma hradbami na hraně přírodní rokle – Jeleního příkopu. Severní parkánové opevnění Hradu začal budovat architekt Benedikt Ried krátce po roce 1484, kdy se král Vladislav Jagellonský rozhodl přesídlit ze Starého Města na Hrad.

Hradební zeď doplňovaly tři obranné věže: Prašná věž (Mihulka) na straně západní, Daliborka na straně východní a Bílá věž mezi nimi. Mezi Daliborkou a Bílou věží byla hradba směrem do parkánu vyztužena dvanácti stejnými arkádovými oblouky, které sváděly k myšlence jednoduše je uzavřít a využít jako nouzová primitivní obydlí. Nejstarší písemné zprávy o nich pocházejí ze šedesátých let 16. století.

K zásadní úpravě severní hradební zdi došlo teprve za vlády císaře Rudolfa II. v letech 1591 až 1594. Tehdy vznikla horní arkádová nástavba. Oblouků mezi Bílou věží a Daliborkou bylo nyní jedenadvacet. Nad nimi vznikla zděná obranná chodba s trámovým stropem. Dřívější domečky byly v té době zbořeny a jejich pozůstatky zmizely ve zvýšeném násypu parkánu.

Za Rudolfa v uličce bydleli hradní střelci

V roce 1597 požádali „střelci při branách Pražského hradu“ císaře Rudolfa II. o svolení oblouky zazdít a udělat si v nich komůrky. Ty by zabíraly jen hloubku výklenků. Císař svolil. Střelci ovšem nedostali nové příbytky darem. Budovali je na vlastní náklady. A také je prodávali a kupovali, nejdříve mezi sebou a později i jiným osobám, které do jejich sboru nepatřily.

Pražský hrad |foto: Jolana Nováková

A kde vzala Zlatá ulička své jméno? Jejími obyvateli se po hradních střelcích stali drobní zlatotepci, kteří sem utíkali před cechovními zákony, striktně uplatňovanými ve všech pražských městech.

Domky se brzy začaly rozšiřovat směrem do uličky různými přístavky a topeništi. Přístavky vznikaly i při protilehlé románské zdi a stěně hradního purkrabství. Prostor uličky byl nakonec tak stísněný, že místy nedosahoval ani šíře jednoho metru. Při asanaci v roce 1864 byly přístavky, kotce a dřevěné kolny odstraněny a ponechány pouze domky podél severní hradby.

dům ve Zlaté uličce, Praha|foto: Jolana Nováková

Ve Zlaté uličce žil i Franz Kafka

Po druhé světové válce kancelář prezidenta domky od posledních majitelů odkoupila. Celková úprava Zlaté uličky byla dokončena v roce 1955 pod vedením architekta Pavla Janáka. Barevné řešení fasád navrhl malíř a filmový tvůrce Jiří Trnka.

Zatím poslední rekonstrukci zažila Zlatá ulička v letech 2010 až 2011, kdy do ní byla zavedena nová kanalizace a obnovena dlažba. Domečky byly staticky zajištěny a opraveny, obnoveno bylo i Trnkovo barevné řešení všech průčelí. Řada cenných prvků byla restaurována také v Obranné chodbě a v Bílé věži. Tam je k vidění unikátní zbrojní expozice.

Domky jsou zařízeny tak, aby ukazovaly život ve Zlaté uličce v průběhu staletí. A tak je zde možné nahlédnout například do příbytku střelce, do domku jasnovidky Matyldy Průšové, do krčmy v čísle 16 i do domku číslo 22, kde chvíli žil spisovatel Franz Kafka.

Areál Hradu je v letní sezoně otevřen od páté ranní do půlnoci. Zlatou uličkou můžete projít v rámci návštěvnických okruhů od 9 do 17 hodin. V té době jsou přístupné i expozice v domečcích. Od 17 do 21 hodin se lze uličkou procházet zdarma.

Na konci uličky po schodech sejdeme k Daliborce. Jako vězení sloužila až do roku 1781, kdy císař Josef II. tento účel věže zrušil. Krátce nato věž zasáhl blesk a dvě patra prohořela. Dnes ji vidíme jako pětipatrovou, původně měla však pater sedm.

Dalibor v Daliborce

Prvním a nejznámějším vězněm v Daliborce byl v letech 1496 až 1498 rytíř Dalibor z Kozojed, po němž byla věž později pojmenovaná. Roku 1496 vypuklo na Litoměřicku nevolnické povstání, během kterého ozbrojení poddaní dobyli tvrz svého pána Adama Ploskovského z Drahonic. Dalibor se na povstání podílel a byl odsouzen k smrti a ke ztrátě šlechtického titulu. Samotný rozsudek byl posléze vykonán přímo na dvoře před Daliborkou.

Daliborka|foto: Jolana Nováková

Pověsti o tom, že „nouze naučila Dalibora housti“ mají různou podobu. V jedné Dalibor z dlouhé chvíle hraje na housle a Pražané pod okénky věže naslouchají jeho tklivým tónům. Jiná mluví o tom, že húsle bylo ve své době označení pro skřipec a Dalibor byl s jeho využitím vyslýchán.

Jisté přitom je, že Dalibor byl popraven 13. března1498. A že první housle byly vyrobeny po dlouhém a složitém vývoji různých smyčcových nástrojů pravděpodobně až na počátku 16. století.