Babyboxy mají opodstatnění. Naprosto ale chybí péče o ženy, které se rozhodly dítě odložit, míní psycholožka

Do českých babyboxů bylo za 19 let jejich existence odloženo přes 260 dětí. Dokazuje to, že projekt babyboxů je užitečný a správný? Co vede matky, aby odložily čerstvě narozené dítě? Jak velkým traumatem to pro odložené děti může být? A mohla by současné babyboxy nahradit možnost anonymních utajených porodů, jak Česku doporučuje Výbor OSN? Tomáš Pancíř se ptal klinické psycholožky a psychoterapeutky z organizace Úsměv mámy Renaty Banášové.

Okolo babyboxů se od začátku vedou spory, jestli je to správná věc. Máte pocit, že příběhy, které vysílá například Český rozhlas, dokazují, že babyboxy jsou správné a užitečné, že mají existovat?

Určitě ano. Babyboxy mají svoje místo v celém systému péče o ženy, které se o dítě nemůžou starat nebo nechtějí z jakéhokoli důvodu. Určitě mají své opodstatnění.

Čtěte také

Babyboxy fungují v Česku skoro 19 let. V průměruje do nich umístěno 14 dětí ročně. Dá se i tato statistika brát jako důkaz, že babyboxy mají smysl?

Otázka je, co by se s těmito dětmi dělo, kdyby babyboxy neexistovaly, což se nikdy nedozvíme. Je možné, že některé děti by v rodinách zůstaly, že by ženy využily nějakou jinou pomoc nebo jinou podporu. Také by se ale mohlo stát, že by tyto děti skončily někde odhozené, odložené nebo nějakým způsobem poškozené či usmrcené. Buďme rádi za to, že žijí a že se včas dostaly do rodin, kde je jim poskytována maximální péče.

Co může být důvodem pro to, že se maminka rozhodne své dítě odložit do babyboxu?

Rozhodně to není kvůli poporodní depresi, která u některých žen po porodu nastává. Maminky trpícími psychickými potížemi po porodu mají strach z toho, že by mohly své miminko někde odložit nebo mu ublížit. Tento strach ale svědčí o tom, že nic takového nikdy neudělají. Co maminku vede k odložení dítěte, se můžeme jen domnívat. Může to být situace zdravotní, finanční, sociální i intelektová. Nicméně odložení do babyboxu je pro mnohé nejschůdnější cesta, jak zajistit dítěti odpovídající péči. Maminky vědí, že bude o dítě postaráno.

Za 19 let existence babyboxů jen asi v pěti případech se maminky pokusily získat své dítě zpátky do péče. O čem toto svědčí?

Že to většinou bývá racionální a definitivní rozhodnutí. Když se totiž maminka rozhodne utajeně porodit nebo dát dítě k adopci, dochází k nějakému kontaktu s personálem, může tam proběhnout otázka, zda si je opravdu jistá, u adopcí ženu navštěvuje sociální pracovnice.

Čtěte také

Ženy, které odloží dítě do babyboxu, jsou definitivně rozhodnuté. Pravděpodobně nechtějí být s nikým konfrontovány a nechtějí opakovaně vyjadřovat svůj nesouhlas. Chtějí to rychle a radikálně ukončit, dítě předat a navždy se vzdát práv.

Jaké jsou alternativy k babyboxům?

Pokud bychom začali fází, kdy si maminka není jistá, že se o dítě dokáže postarat, může kontaktovat OSPOD, kde sociální pracovnice navrhnou nějakou pomoc v podobě častějších návštěv porodní asistentky, novorozenecké sestry nebo pomoci v domácnosti. Nabízí se ale i pěstounská péče v rámci rodiny, kdy se dítě předá babičce, sestřenici a podobně, pěstounská péče mimo rodinu až po adopci nebo utajený porod.

Myslíte si, že utajené anonymní porody, jak je navrhuje Výbor pro práva dítěte při OSN, mohou nahradit plně babyboxy?

Plně určitě ne. Rozdíl je v tom, že rozhodnutí být utajenou matkou činí žena ještě před porodem. Další rozdíl je v tom, že v případě babyboxů volí žena cestu, kdy nechce být konfrontována s nikým dalším, nechce se dívat do očí sestřičkám, nechce podepisovat papíry. Chce udělat ostrý rychlý řez.

Kritice babyboxů, že porušují mezinárodní úmluvu na ochranu práv dítěte, samozřejmě rozumím. Každý z nás chce vědět, odkud pochází, kdo jsou jeho předci. Nicméně stále opakovaný argument práva dítěte na život je také legitimní, čímž se opět dostáváme k otázce, co by se stalo s dětmi, které by nebyly odloženy do babyboxu.

Čtěte také

Je z vašeho pohledu ohledně babyboxů v Česku všechno nastaveno dobře, nebo byste doporučila nějaké změny?

Mně tam chybí péče o ženy, které se se rozhodly odložit dítě do babyboxů. Víme, co bude dál s dítětem, ale co bude s maminkou, neví nikdo. Ublíží si, bude se trápit a plakat nebo se půjde opít? Nikdo neví, jak na tom zdravotně tyto matky jsou, zda porod proběhl tak, jak měl. Možná by stačil nějaký letáček poblíž babyboxů s informacemi, kde hledat pomoc i pro sebe.

Vedle toho bych ještě zvážila, zda medializace případů odložených dětí do babyboxu je v pořádku. Utajené porody jsou skutečně anonymní, ani statistika se nevede, v případě babyboxů víme, co mělo miminko na sobě, kdy bylo odloženo a podobně. Myslím si, že by se mělo respektovat právo na anonymitu pro dobro žen, které se takto rozhodly, aby se nedostaly do spirály nepříjemných situací, které můžou skončit klidně i fatálně...

Jak moc pravděpodobné je, že ženy zatouží kontaktovat své odložené dítě? Jak velkým traumatem pro dítě je, když nezná své rodiče? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.

autoři: Tomáš Pancíř , opa
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.