Bobr a bíbr

Bobr, latinsky Castor, je velký, až třicetikilový hlodavec, který žije v koloniích na vodních tocích; staví si tu hráze. V encyklopediích se ještě můžeme dočíst, že byl v Evropě vyhuben, u nás už v 18. století. Což k radosti milovníků přírody a k žalosti těch, jimž bobr působí škody na majetku, už není pravda. Bobr se do Evropy i k nám vrátil. Jeho pojmenování je všeslovanské, a co víc: indoevropské. Takže bobr se rusky řekne bobr, německy Biber, anglicky beaver, Keltové mu říkali befer a staří Avaři bawra. To všechno pochází z indoevropského kořene bhobhr-, který nepochybně souvisí s kořenem bher-, hnědý, odkud jsou například německé a anglické pojmenování hnědé barvy brown a braun. Bobr tedy byl něco jako hnědák, což mohlo, ale nemuselo být pojmenování tabuové, jak podotýká Václav Machek ve svém slovníku. K čemuž dodejme, že německé a anglické pojmenování medvěda slovy Bär a bear, tedy také hnědý, tabuové je. Připomínám, že tabuová slova vznikala v těch případech, kdy se naši pověrami zmítaní předkové neodvažovali použít skutečně pojmenování nějakého zvířete, aby ho tím nepřivolali.

Michal Novotný

Slíbil jsem ale kromě bobra další zajímavé slovo. Zní bíbr a dnes ho jako pojmenování plnovousu či bradky znají už jen pamětníci 50. a 60. let minulého století. Tehdy ale bylo velmi frekventované, což vím z vlastní zkušenosti. Dal jsem totiž tehdy najevo svou právě vzniklou mužnost tím, že jsem si nechal bíbra narůst. A skoro každý, často za použití slova bíbr, tu neobvyklost komentoval. Ale proč bíbra pletu do povídání o jazykovém zákulisí slova bobr? Protože německé slovo Biber označující bobra prý dalo slovu bíbr ve významu plnovous vzniknout. Snad to prý bylo tak, myslí si Jiří Rejzek ve svém etymologickém slovníku, že ten, kdo nosil bíbra, vypadal jako bobr.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz