Bych

V Zaorálkových Lidových rčeních se píše, že "honit bycha" a také "bych bych volat" znamená litovat nějakého svého dřívějšího skutku a uvádí se zde i rčení "bycha za ušima hledat", které také znamená litovat nerozvážného skutku. Všechna ta rčení jsou lidová a existují v češtině opravdu dlouho. Nejstarší doklad slovního spojení honit bycha je, jak uvádí Václav Flajšhans, z 15. století, vyskytuje se později v Blahoslavově sbírce přísloví, také Komenský ho znal, v Rosově slovníku ze 17. století najdeme: Bycha honiti (gest pozdě něčeho litowati), úsloví uvádí Čelakovský v Mudrosloví národu slovanského ve příslovích a používal ho i Karel Havlíček. Jde tedy o hodně starou, i když docela moderně působící slovní hříčku. Vychází z vět, který si všichni říkáme, když něco dopadlo špatně a my víme, že jsme tomu mohli zabránit. Kdybych na to rande nepřišel pozdě, mohl bych se oženit s krásnou dívkou. Kdybych se hloupě nevykrucoval, zůstal bych předsedou vlády. Kdybych řídil pozorně, byl bych býval nemusel to auto rozbít. Ten bych, kterého podle našich jazykově vtipných předků honíme, je slůvko bych vyskytující se ve větách, jimiž litujeme svých minulých činů nebo naopak nečinností.

Michal Novotný

Na konec si ještě hodně stručně povězme, co to vlastně je za slůvko, to bych. Jde o tvar slovesa být, odborně řečeno to původně byl aorist, tedy slovesný tvar vyjadřující čas minulý. Bych nejprve znamenalo byl jsem, stejně jako krych mělo význam kryl jsem a třeba pich znamenalo pil jsem. Pak ale bych změnilo funkci a začalo fungovat jako podmiňovací způsob.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz