Chaos
Chaos je nepořádek, zmatek, změť. Chaos může být dopravní, hospodářský, politický, člověk může mít chaos v hlavě. Přídavné jméno chaotický, které ještě Jan Neruda používal v podobě chaosní, má, jak píše Slovník spisovného jazyka českého, významy zmatený, neuspořádaný a vyskytuje se například ve spojeních chaotický stav, chaotické poměry, chaotická doba. Dost lidí si myslí, že u nás dnes panuje chaos a chaotické poměry; za komunistů to byl panečku pořádek, skoro nic se nesmělo a všechno bylo takové přehledné. V poslední době se začalo užívat podstatné jméno chaot, kterým ti, jimž je všechno jasné a všechno si umějí spočítat, jejichž svět je krásně placatý, nadávají intelektuálům, lidem, kteří často místo počítání prostě myslí. Vladimír Just ve své nedávno vydané užitečné knížce Slovník floskulí upozorňuje, že také ti, kteří mají starost o prostředí, v němž žijeme, tedy ekologičtí aktivisté, bývají nazývány jakoby laskavým ve skutečnosti však pohrdavým slovem chaoti.
No, vraťme se do jazyka, k původu výrazu chaos. Jde o slovo řecké, kterým staří Řekové pojmenovávali to cosi, co tu bylo před vznikem světa. Takže řecké cháos znamenalo změť beztvaré prahmoty a současně také prázdný prostor v bezmezné temnotě. Kromě toho si staří Řekové tohle vlastně nic zosobnili jako božskou bytost a Chaose s velkým Ch pokládali za počátek a pramen nejen všech věcí, ale také všech bohů. Chaos byl řekněme pradědečkem hlavního řeckého boha Dia.
Řecké pojmenování prazákladu všeho slovem chaos vstoupilo do evropských jazyků nejen přímo, ale i zprostředkovaně. Slovo chaos je skryté ve výrazu gáz, který se v mnoha jazycích objevuje jako pojmenování plynu a který my používáme například ve slangovém výrazu gázmaska. Výraz gaz jako pojmenování plynu totiž ze slova chaos utvořil někdy kolem roku 1600 vlámský chemik J.B. van Helmont. Prvotní chaos si představoval jako plynné skupenství.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
