CHOŤ

Popovídáme si dnes o původu slova choť a bude to povídání docela řekl bych erotické. Původ slova choť totiž není, jak bychom od vznešeně knižního slova čekali, nudný, ale možná přímo dráždivý. Pokud je tedy pravdivá ta teorie o původu výrazu choť, která je uvedená v posledním, Rejzkově, Českém etymologickém slovníku. Ano, také na původ slova choť jsou nejméně dvě teorie. Obě se ovšem shodují v tom, že staří Čechové neříkali choť měkce jako my, ale tvrdě chot. A že slovem chot neoznačovali jen manžela či manželku, ale že choty pro ně byli i čekatelé manželství, tedy ženich a nevěsta.

Podle starších teorií, uvedených ve slovnících Machkově a Holubově a Lyerově, slovo choť souvisí - Machek píše "nějak" a Holub s Lyerem "snad" - s německým Gatte, manžel. "Ale poměr není jasný," dodává Václav Machek. A Holub s Lyerem říkají, že slovo choť je jen české.

Jiří Rejzek to ale vidí jinak. Poukazuje na staroruské a staroslověnské chot, které znamenalo touha, žádost a také milenec či milenka, a na starší slovinské hot, které mělo význam souložnice. To všechno mělo podle současného etymologa původ v praslovanském chot, které je od chotět, z něhož pocházejí česká slova chtít, chtivý, chtěný, zachtít se a ovšem i chtíč. Takže chot, z něhož je dnešní vznešené choť, byla osoba, kterou jsme chtěli, která byla předmětem naší touhy,naší chtivosti, našeho chtíče. Byla to osoba, na kterou jsme z prominutím měli chuť, což je také slovo, které patří do jazykového příbuzenstva, také tento výraz vznikl z chotět, toužit po něčem, přát si něco, chtít něco. Takže choť je jazykově příbuzná a příbuzný nejen s chtíčem, ale i s pochoutku a ovšem i s nechutnostmi a pachutí.