Děva

Myslel si to etymolog Václav Machek a také to ve svém slovníku napsal. "Zdá se, že klíč k záhadě je ve staročeském děvojná," můžeme si přečíst v hesle děva ve zmíněném slovníku. Machek totiž nesouhlasil s tehdy a ostatně i dnes přijímanou teorií, že slovo děva je od indoevropského kořene dhe-, z něhož pocházejí i slovesa kojit a dojit. Podle této teorie by tedy děva byla osoba, která je už schopná kojit. Václav Machek takové vysvětlení odmítal, protože "děvou se obecně rozumí mladá žena nevdaná, mateřstvím ještě nezatížená," jak napsal. Jím navrhovaný původce slova děva, totiž výraz děvojná, se podle něj hodí líp, protože to slovo znamenalo "po dětech toužící". No, v každém případě šlo o pohlavní dospívání.

V pátek jsem také slíbil, že se dnes ještě vrátím k dalším příbuzným slov hoch, holobrádek a holeček či holenek. Říkal jsem, že slovo hoch vzniklo zkrácením ze slova holec, které znamenalo totéž jako holobrádek, protože nedospělí chlapci nemají na bradě fousy a jinde chlupy, že je tedy slovo hoch blízce příbuzné s adjektivem holý. Dnes si řekneme, že ze stejného zdroje pocházejí i výrazy holota a holomek, což jsou dnes nadávky, v nichž bychom souvislost s výrazem holý nehledali.

Význam slova holota vysvětluje Slovník spisovného jazyka českého synonymy sebranka, banda, lůza, cháska, chátra a pakáž. Staročeský význam tohoto slova ale byl úplně jiný, označovala se jím skupina psovodů, osob opatrujících psí smečku. Tuto práci dělali především holcové, nedospělí chlapci, kluci, kterým ještě nerostli fousy. Holcové tvořili holotu. A tato holota se chovala tak neukázněně, nevázaně, že slovo holota dostalo významy, které jsou dnes ve slovníku.

Slíbil jsem ještě holomka, ale už není dost času. Takže zítra. A kromě holomka mohu dopředu slíbit i Golema.