HALABALA
Když něco děláme halabala, děláme to nepořádně, jen tak naoko, málo pečlivě, ledabyle. Můžeme jen tak halabala poklidit, můžeme halabala zašít díru na šatech a také my samotní, jak tvrdí Slovník spisovného jazyka českého, můžeme být takoví nějací halabala, tedy málo seriózní.
Význam krásného příslovce halabala je jasný. Ale co jeho původ... Kde vzniklo? Kdy vzniklo? Je české? Na všechny tyto otázky se pokusím odpovědět, ale jako už tolikrát, nebude to odpověď jednoznačná. Odborníci mají i na původ slůvka halabala velmi různé názory.
V Českém etymologickém slovníku Jiřího Rejzka, který je zatím poslední z našich příruček tohoto typu, se říká, že ve staré češtině toto příslovce znělo chalabala, eventuálně chalybaly. Že jde o spojení typu čáry máry, v němž je druhá část rýmovou ozvěnou první. Dále se zde upozorňuje na ruské nářeční slovo chalabalá nebo také chalachalá, které znamená uspěchaný, povrchní člověk. Pak autor poukazuje i na srbské a chorvatské hala, které znamená nečistota, špína, nepořádek, a na bulharské chála, což je pojmenování obludy způsobující vítr a bouři. Nakonec ale vyjadřuje názor, že české i ruské slovo ukazují nejspíš na onomatopoické tvoření. Takže podle Jiřího Rejzka je české slůvko halabala pravděpodobně jakýmsi zvukovým vyjádřením ledabylosti, nepořádnosti a neserióznosti.
Ve starším Etymologickém slovníku jazyka českého Václava Machka se ale v náznaku dočteme, že naše halabala by nemuselo být české. Václav Machek totiž upozorňuje, že v jidiš, tedy v jazyce středověkých evropských Židů, existovalo velmi podobné spojení hakol bakol, které znamenalo všechno dohromady, bez výběru. Tedy, dodal bych já, naházené jen tak halabala.
Takže halabala je možná slovanské onomatopoické slovo, možná pochází z židovského jazyka jidiš. Ostatně, zase dodávám já, ono může platit obojí. V jazyce jidiš bylo až 20 % slovanských slov.
Jenže je zde ještě teorie třetí, a ta s oběma předchozími vůbec nijak nesouvisí. Našel jsem ji v knížce Maurové a Evropa, v doslovu, který pod názvem Arabská slova v češtině napsal Ivan Hrbek. Cituji: "Muslimové se utíkají v těžkých chvílích k Alláhovi a říkají, že se uchylují alá báb alláh - k bráně boží, tj. do jeho ochrany, takže se to slovo stalo výrazem fatalismu, bezstarostnosti; Provensálci je přejali ve formě alababala nebo á la babalá, ve smyslu bezmyšlenkovitě, nepořádně - a v češtině z toho máme překrásné slovo halabala." Tolik Ivan Hrbek, Já k tomu mohu dodat jen to, že jsme už dva, kteří to slovo pokládáme za krásné, a že skoro stejně krásné mi připadá, kolik je různých možností, jak to slůvko vzniklo.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
Vysílá se ve čtvrtek 21.11.2002
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
