Hrad Sion u Kutné Hory dodnes vydává svědectví o průběhu posledních bojů husitských radikálů

25. březen 2019
Česko – země neznámá

Hrad Sion u Kutné Hory ve Středočeském kraji byl místem posledního odporu husitských radikálů v čele s Janem Roháčem z Dubé. Tento velký bojovník si hrad Sion začal stavět v roce 1426 nejprve jako pohodlné sídlo. Po jihlavském sněmu ale hrad zpevnil, aby plnil i funkci obranou, a vyhlásil válku všem příznivcům krále Zikmunda Lucemburského. Hrad Sion se tak nakonec v roce 1437 stal posledním místem odporu Jana Roháče proti Zikmundovi.

Dnes jsou z někdejšího mohutného hradu už jen rozvaliny. Zřícenina přesto ještě i teď svědčí o mimořádně sofistikovaném obranném systému. V okolí navíc dodnes můžeme najít zbytky tří obléhacích táborů včetně početných zemnic.

Jan Roháč z Dubé nabyl během husitských válek různé statky v okolí Čáslavi a v roce 1423 se dokonce stal čáslavským hejtmanem. O tři roky později začal stavět hrad Sion, původně pouze jako své pohodlné sídlo. O tom svědčí i fakt, že se při archeologickém výzkumu v hradebním paláci našla troje kamna a kachle s jeho erbem. Později hrad zpevnil, aby plnil i obranou funkci.

Po bitvě u Lipan se v roce 1434 stal nejvyšším hejtmanem v Táboře, kam se soustředili Zikmundovi odpůrci. Po jihlavském sněmu v roce 1436, kdy došlo k definitivní dohodě mezi většinou husitů a králem Zikmundem, se Jan Roháč z Dubé stáhl z Tábora zpět na Sion a vyhlásil válku všem, kdo Zikmunda podporovali. Právě v této době byl prohlášen za zemského škůdce.

Ideální místo a promyšlený obranný systém

Na místě hradu Sion stávalo dříve raně středověké hradiště. Z hlediska bezpečnosti i obrany bylo okolí hradu ideální. Místní krajina byla rovinatá a z hradu byl dobrý výhled. Stál totiž na skalním výběžku. U hradu byl navíc rybník, který byl součástí obranného systému. Celý areál hradu měl rozlohu přibližně jeden hektar.

Do dnešních dnů se dochovaly pouze základy, hlavní zdi jsou ale dobře vidět, částečně byly dostaveny v 60. letech během archeologických výzkumů. Zdi jsou navíc popsány, takže při návštěvě zříceniny má návštěvník velmi dobrou představu o celkové mohutnosti hradu.

Hrad Sion měl zhruba trojúhelníkový půdorys a byl dobře opevněný. Měl sofistikované předhradí s mohutnou štítovou zdí, která schovávala celý hrad a pokračovala obvodovou hradbou až k věži na konci hradu. Pod štítovou zdí byla vlčí jáma s příkopem. Z druhé strany byl hrad zpevněn parkánem, který ho kryl od protisvahu. Samotný hradební palác byl navíc chráněn třemi baštami.

A i tehdejší zbraně byly už poměrně sofistikované. Z houfnic se střílelo koulemi velkými jako hlava na dostřel 150 metrů. Menší děla, například tarasnice měly dostřel až 400 metrů. Velkou zajímavostí byly kompozitní kule do ručních palných zbraní. Měly železné jádro a olověný plášť. Uprostřed zříceniny je dodnes patrná plošina, na kterou se stavěla děla, z nichž se střílelo do okolí.

Přesto byl hrad Sion dobyt. Obléhatelé nakonec použili lest. Počkali si na příhodný vítr, zapálili oheň a v dýmu hrad přepadli. Nic netušící Jan Roháč prý zrovna obědval. Všech 53 obránců bylo pak 9. září 1437 popraveno na Staroměstské náměstí v Praze, nejvyšší šibenici měl Jan Roháč.

Dodnes jsou v okolních lesích a v předpolí hradu patrné tři obléhací tábory, ve kterých pobývalo žoldnéřské vojsko. Místa bývalých táborů je možné poznat podle velkého množství v řadách vyhloubených menších jam, ty tvořily základy zemnic. V okolí je navíc vybudovaná naučná stezka přibližující průběh čtyřletého obléhání.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.