Jak založit, vést a doplňovat sbírku?
Známky, mince, pivní suvenýry, autogramy, ubrousky, odznaky... Sbírat můžeme cokoliv, nejčastěji prý zakládáme sbírky pohlednic. Ale jak takovou sbírku vést a doplňovat? Zeptali jsme se autora unikátní sbírky etiket a dokumentů o mlékárenství, která je svého druhu největší na světě. Ladislava Liklera. Ten je zároveň předsedou Klubu sběratelů kuriozit.
Každé sbírání má počáteční impulz. Třeba když na půdě objevíme kufr po babičce plný pohlednic nebo tanečních pořádků. Nad čím se pak zamyslet? Každý sběratelský obor vyžaduje něco jiného – menší či větší prostor, finance, a především čas a vytrvalost. A my si musíme říct, jestli toho všeho máme dostatek. Někdo bude sbírat pro radost a jiný se pokusí shromáždit co nejvíc informací o předmětu svého zájmu.
S internetem to mají současní sběratelé mnohem jednodušší, než jejich předchůdci. Mapy, adresáře atd., to vše lze většinou jednoduše dohledat. A jak sbírku doplňovat? Prostřednictvím přátel, kteří z dovolené v zahraničí mohou dovézt zajímavé kousky. Zkontaktujeme se s dalšími sběrateli. Navštěvujeme burzy. A opět – komunikujeme a sháníme nové úlovky prostřednictvím internetu. Oslovujeme výrobce po celém světě (pokud si založíme např. sbírku obalů potravinářských produktů). Musíme ale počítat s tím, že odezva není velká.
Důležité je, vytvořit si systém, podle kterého sbírku povedeme. Usnadníme si tak zařazování nových přírůstků a ušetříme čas.
Sbírku můžeme završit vydáním publikace nebo dokonce založením muzea!
Další rady najdete na www.sberatel-ksk.cz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
