KRASLICE - část druhá
Včera, o Velikonočním pondělí, jsem tu vyprávěl o jazykovém zákulisí slova kraslice. Pro ty, kteří nemohli poslouchat, velmi stručně zopakuji. Výraz kraslice úzce souvisí se starým slovanským výrazem krasa, kterým se původně pojmenovávaly lesk, záře a barva ohně. Odtud je ruské slovo kraska, barva, a protože převládající barvou ohně je červená, je dnes ruské slovo krasnyj pojmenováním červené či rudé barvy. Z toho důvodu, že dívat se do ohně je krásné nebo možná proto, že v ohni do červena vypalovaná keramika je krásná, vzniklo z praslovanského krasa rovněž slovo krása, kterým nazýváme libé pocity, které se nás zmocňují při pohledu na krásné věci, domy, obrazy, krajiny, ženy a ovšem i muže, pocity, které zažíváme při poslechu hudby, při čtení knih. Původem východočeské slovo kraslice pak vzniklo buď z toho, že velikonoční vajíčka jsou krásně okrášlená nebo možná proto, že základní barvou na nich bývala červená. Víc se můžete dovědět na našich webových stránkách ve složce Archív, tam jsou tato moje povídání hodně dozadu.
Vracím se ke včerejšku, i když už je po Velikonocích, protože se mi nepodařilo ve vymezeném čase říct všechno, co jsem se při pátrání po původu slova kraslice dozvěděl. Za prvé jsem neřekl, že slova kraslice, krása a ruský výrazy kraska čili barva a krasnyj neboli červený patří s největší pravděpodobností do jednoho příbuzenstva se slovy křesat a také křísit. Když víme, že krasa je původně lesk a barva ohně, souvislost s křesáním nás nepřekvapí. Křesání je zapalování, rozdělování ohně. Praslovanská slova kresati a krasa asi mají společný indoevropský kořen ker-, který znamenal hořet. Sloveso křísit pak asi vzniklo ze slovesa křesat. Když někoho křísíme, pokoušíme se v něm obrazně řečeno znovu zapálit oheň života. S tím nepochybně souvisí i slovní spojení vykřesat se z něčeho, obvykle z nějaké nemoci. Do příbuzenstva jistě také patří slovo vzkříšení, kterým označujeme mimo jiné i hlavní důvod, proč Velikonoce slavíme, totiž zmrtvýchvstání Ježíže Krista. Takže velikonoční slova vzkříšení a kraslice jsou sice nepřímo, ale koneckonců dost blízce příbuzná, jejich společným předkem je prastaré pojmenování ohně.
S ohněm, ani s křesáním, křísením, krásou, a tedy ani s kraslicemi však vůbec nesouvisejí Kraslice, jméno městečka v západních Čechách ležícího severozápadně od Sokolova. České Kraslice se v této podobě ustálilo až v roce 1848, předtím v 18. století se říkalo Gradlizce, což pocházelo z původního německého Graslitz. A německé jméno hradu a později královského horního městečka pod ním je zdrobnělina středohornoněmeckého graz, které znamenalo "větev jehličnanu" čili chvojí.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
