KUBA

Slovo kuba známe v několika významech. Jednak jde o stát v Karibském moři, stát, který si drze říká Ostrov svobody, přičemž někteří naši novináři tuto komunistickou lež tupě opakují. Ale toto je jazyková rubrika, takže k původu pojmenování tohoto státu. Pochází ze jména indiánského kmene, který na ostrově sídlil před příchodem Evropanů. Zajímavé je, že Kolumbus ostrovu říkal Cipango; domníval se totiž, že doplul do Japonska, španělsky Cipango.

Název karibského státu ovšem s naším kubou co hlupákem nemá nic společného. Stejně jako pojmenování tradičního jídla podávaného na Štědrý den k obědu. Tento pokrm, jehož podstatnou součástí jsou houby, se jmenoval hubník, což se prý zkomolilo na huba a pak kuba.

Do jazykového příbuzenstva hlupáka kuby nepatří ani kubatura, tedy krychlový objem; toto slovo vzniklo z latinského cubus, krychle, které je z řeckého kybos, kostka. Pojmenování výtvarníků moderních na počátku minulého století slovem kubisté sice původně byla nadávka, ale neznamenala hlupáci, nýbrž něco jako krychlisté či kostkaři. Kubisté měli v oblibě geometrické tvary. A ještě jedno slovo, které ač podobné, s kubou jako hlupákem nemá nic společného. Kuběna. To je staročeské pojmenování milenky, které vzniklo zkomolením z latinského concubina, a to má základ ve slovese cubare, ležet, spát.

A teď konečně hlupák kuba. Toto pojmenování vzniklo ze slova Kuba s velkým K, tedy z osobního jména vzniklého zkrácením ze jména Jakub. Ja-kub, Kuba. A proč by Jakubové domácky zvaní Kubové měli být hloupí neboli nekňubové, nemotorové a budižkničemu... Tento řekněme názor vznikl ve městech, v době, kdy Kuba bylo typické venkovské jméno. Městští lidé si odjakživa myslí, že na venkově sídlí hlupáci, burani a kubové. Tento názor ovšem nepanuje jen v českých městech, ale i v cizině, jak si řekneme zítra u příležitosti slov žaket a žokej.