Lev

Ale než půjde řeč o znamení a souhvězdí musím říct, že české slovo lev, stejně jako ruské lev, polské lew a srbské a chorvatské lav pochází ze středohornoněmeckého lewo, které je z latinského leo. Do latiny se toto pojmenování krále zvířat, jak se říká v pohádkách a v křížovkách, dostalo z řečtiny, kde slovo leon vzniklo s největší pravděpodobností z nějakého semitského slova; v hebrejštině se lvu říká labi a staří Egypťané mu říkali labu.

Zvířetníkové souhvězdí nacházející se na obloze na jih od Velkého vozu se prý svým tvarem podobá lvu. Tak se to aspoň jevilo starým Řekům, kteří souhvězdí pojmenovali. Staří Čukčové to ale viděli jinak a říkali mu Žena. Ten řecký lev na obloze je lev zcela konkrétní, vyskytuje se v legendách kolem starého řeckého hrdiny Hérakla nebo jak také podle latiny říkáme Herkula. Zabití lva, dvakrát většího než obyčejní lvi a k tomu s neprůstřelnou kůži, žijícího v nemejských horách, byl první úkol, který Hérakles dostal od mykénského krále Eurysthea. Těch úkolů bylo celkem dvanáct, jejich splněním měl hrdina odčinit své předchozí viny a k tomu se ještě nádavkem měl stát nesmrtelným. Což se nakonec po opravdu složitých a vrcholně zajímavých peripetiích všechno podařilo. Lva Hérakles omráčil mohutným kyjem a pak ho vlastnoručně zardousil. Když ho přinesl ukázat na mykénský dvůr, král hrůzou - jednak z velkého lva, jednak z Héraklovy příšerné síly - téměř zkameněl a napříště už si podobné návštěvy zakázal. Hérakles pak důkazy svých činů musel nosit jen pod hradby. Na obloze kromě nemejského Lva najdeme i další vzpomínky na Héraklovy činy. O mnohých jsem tu už mluvil, například o Hydře nebo poměrně nedávno o Rakovi. A konečně na obloze je i sám Hérakles, ovšem pod latinským jménem Herkules.