Lidskoprávní hnutí Charta 77 popsalo před 44 lety situaci Romů, mnohá témata jsou aktuální dodnes

26. listopad 2022

V předvečer oslav Sametové revoluce se v prostorách Národního muzea konala diskuse na téma Romové a disent. Mezi panelisty byla i signatářka Charty 77, bývalá předsedkyně Helsinského výboru a bývalá veřejná ochránkyně lidských práv Anna Šabatová. Ta promluvila o významném dokumentu Postavení Cikánů-Romů v ČSSR, který vydalo lidskoprávního hnutí Charta 77. Ačkoliv vyšel před čtyřiačtyřiceti lety, popisuje témata aktuální dodnes.

Dokument Charty 77 o postavení Cikánů-Romů je ze 14. prosince 1978 a byl podepsán Václavem Havlem a Ladislavem Hejdánkem. Anna Šabatová osvětluje zajímavé pozadí jeho vzniku.

„Dokument vznikl z podnětu Josefa Vohryzka, který to inicioval v prostředí sociálních kurátorů, kteří pracovali v městských částech jako kurátoři buď pro lidi, kteří byli propuštěni z vězení, nebo pro otázky tehdy se říkalo cikánských obyvatel nebo občanů cikánského původu, ale dnes říkáme Romů. V Chartě byli čtyři ti kurátoři, to bylo docela zajímavé, hned v první vlně, potom později už je vyhodili. Oni dělali velký výzkum mezi rodinami, se kterými se pravidelně stýkali a kde bylo 1000 nebo 1500 rodin. Vyplňovali s nimi dotazníky, které měly asi 60 otázek. A potom to zpracovali do textu, kde si všímali toho, že tam přímo byly formulace, že Romové jsou nejbezprávnější skupinou obyvatelstva v Československu, dali tam určitou paralelu s osudem Židů, upozornili na to, že Romové nemají skupinová práva, že jim je upírána vlastní národní identita, že se o nich mluví jako o občanech cikánského původu a jsou považováni jenom za etnickou skupinu. Oni se třeba můžou rozhodnout, že se budou hlásit jako Češi nebo Slováci, ale nikdy jako Romové.“

Dokument Charty 77 poukázal i na otázku kočování.

„Byla tam také ostrá kritika zákona, který trestal kočovný způsob života, protože na něj navazovala řada dalších předpisů, které velmi restriktivně postupovaly vůči Romům a neumožňovaly jim běžný pohyb po republice, který ostatní obyvatelstvo tehdy samozřejmě mělo. A bylo to trestné, když by někdo kočoval od roku 1958.“

Další připomínky se týkaly bydlení, vzdělání, odnímání dětí a sterilizací žen.

Beseda Romové a disent. Zleva: Jana Horváthová, Radek Banga, František Kostlána a Anna Šabatová

„Poukazovali na to, že Romové mají v průměru nekvalitnější bydlení než většinová populace, že je mezi nimi velice malé množství lidí s vyšším vzděláním – středoškoláků asi půl procenta a vysokoškoláků bylo tehdy jen 50 v celém Československu. Upozorňovali na to, že 20 % romských dětí je ve zvláštních školách, to se bohužel od toho roku 1978 ještě zhoršilo a prohloubilo potom v těch 70. a 80. letech a přelilo se to až do 90. let. Že zdravotní stav romské minority je horší v porovnání s majoritou, že i v trestní justici jsou trestáni víc Romové za stejné přestupky než lidé z majority. A hodně kriticky nahlíželi na odnímání dětí a jejich umisťování do dětských domovů a na sterilizaci romských žen – tam byla přímo taková formulace, že nepřestane-li tato praxe, budou muset československé úřady čelit obviněním z genocidy. A ten romský dokument končí formulací ‘bez skutečné účasti Romů samých na rozhodování o věcech, které se jich týkají, jsou pokusy o řešení otázky romské menšiny u nás iluzorní’.“

Význam dokumentu shrnuje Anna Šabatová následovně.

„Musím říct, že když jsem se zpětně potom v 90. a dalších letech na ten dokument podívala, uvědomila jsem si, jak byl velice progresivní a jak už detekoval spoustu těch problémů, o kterých se dnes mluví a které zdaleka nejsou uspokojivě řešeny.“

Dokument Charty 77 také nepřijímal tradiční označení Cikáni zatížené nánosem hanlivých významů. A naopak zdůrazňoval: „Používáme označení Romové, které je v souladu s jazykem i s cítěním Romů samotných i se světovým trendem nahrazovat mnohá dosud užívaná označení etnických a národnostních skupin označeními, jimiž se tyto skupiny označují samy.“

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...