MAGLAJZ

r_2100x1400_regiony.png
31. březen 2004

Když chceme použít opravdu zvučné, emocionální slovo pro nepořádek, zmatek, pranici či přímo rvačku, řekneme, že v té například školní třídě byl velký maglajz. Toto řekněme hezké slovo ve v češtině v tomto významu používá přesně od roku 1878, od rakousko-uherské okupace Bosny, tedy od doby, kdy se začala zpívat písnička, v níž se praví, že za císaře pána a jeho rodinu museli jsme vybojovat Hercegovinu... však to asi znáte, ta písnička je obecně známá i teď 126 let po událostech k nimž se vztahuje.

Pojďme na Balkán druhé poloviny 19. století. Na neklidný Balkán, měl bych říct, ale to se vlastně rozumí samo sebou. Tato část Evropy klidná vlastně nebyla nikdy. Slova maglajz se týká neklid, který začal 1.července 1876, kdy státečky Srbsko a Černá Hora vyhlásily válku Turecku. Což byl sice stát, který už zdaleka nebyl co býval, ale ty trpaslíky by porazil bez problémů. Kdyby to všechno nebyla ruská intrika. Rusko chtělo oslabit Turecko, takže namluvilo Srbsku, že je třeba osvobodit Slovany od muslimů, v čemž mu pomůže. Současně si takzvanou zákupskou smlouvou zajistilo rakouskou neutralitu, za což slíbilo Bosnu a Hercegovinu.

Nejprve to vycházelo podle ruských představ, ale pak znervózněli Němci a Angličané, silné Rusko u Dardanel se jim nelíbilo. Rusko skoro všechno, co v této válce získalo, muselo vrátit, jen Rakousku zůstal nárok na okupaci Bosny a Hercegoviny. Což měl provést pražský generál Filipovič, "způsobem mírným", jak píše publicista Jiří Hanák. Představa byla taková, že půjde vlastně o pochod vojenských kapel. Což se prudce změnilo u severobosenského městečka Maglaje. Tamní obyvatelé kašlali na nějaké dohody mezi evropskými vladaři a žádné Rakušáky, mezi nimiž bylo ovšem i mnoho Čechů, nechtěli. Tudíž bojovali. Tak urputně, tak hrdinně, tak krvavě, že název jejich do té doby bezvýznamného městečka čeští vojáci přinesli domů, obohatili o závěrečné zet a do češtiny rozšířili jako pojmenování zmatku a rvačky.

Spustit audio
autor: Michal Novotný